[DEADMAN WONDERLAND FanFikce] The Priestess

12. dubna 2016 v 7:28 | Roxanne I. Flamytail |  Spektakulární Povídky
Ahojky, Mitgarďánci moji milení! Vaše královna se vrátila!
Tak, teď zase trochu míň ega. Od mého posledního článku se toho v mém osobním životě docela dost událo. Vypadá to, že jsem zdárně překonala depresi (opravdu, cítím se mnohem líp, než před pár týdny), objevila jsem kouzlo 8tracks (ta stránka je totálně boží) a začala jsem spsovat novou originální povídku a irské a skotské mytologii. Dále jsem se začala zase stavět na nohy ve škole, protože po jumpscareu z posledního vysvědčení jsem rozhodnutá, že na konci roku budu mít dobré známky, aby je mamka mohla ukázat na jedné výborné škole, na kterou se hlásím. A nakonec - dělala jsem přijímačky na právě tu školu zmíněnou v předchozí větě. A... kolosálně jsem je podělala, respektive matematiku a češtinu. Z češtiny jsem omluvena, naposledy jsem jí stuovala ve čtvrté třídě, ale ta matematika... Právě proto jsem rozhodnutá zlepšit si známky, abych pak před ředitelkou nevypadala jako totální retard ˘^˘.
Povídka, kterou za malou chvilku uvidíte, je už poměrně stará. Ani si moc nepamatuju, proč jsem jí už nezveřejnila, nejspíš proto, že toho tady o Mině nebylo na AUčko ještě dost. Nicméně, po menším přesvědčení ze strany mých kamarádů/rybiček (nehodící se škrtněte), jsem se rozhodla, že ji zveřejním. Neradujte se, není o nic moc stát - Mině zkrátka jednoho dne konečně ruplo v bedně a stala se Pohřebáčkem, respektive Kněžkou (schválně chce, aby to znělo takhle pateticky *^*). Ani nevím, proč jsem tonapsala takovýmhle stylem, ale... opět, mám pocit, že to stojí za prd. Není tam moc akce, vlastně totálně žádná, je to takové malé, nezajímavé nic...
Pfft, už toho nechám - zařekla jsem se, že budu pozitivní! Prostě si užijte čtení a neukamenujte mě za OOC charaktery, prosím q.q.
Have fun, be safe &...

Auf Wiederschreiben!






Mina sevřela násadu Crimson Eden a zhluboka se nadechla. Svaly se jí třásly námahou, ale i tak byla dívka nehybná jako socha.
S výdechem se plynule zvedla a pomalu vplula do druhé pozice tai-či, kdy si zkroutila zápěstí za zády, aby mohla naginataku vzvednout vysoko do vzduchu. V té setrvala několik vteřin, než postoj opět změnila. Nacházela se v nízké pozici, s jednou nohou skrčenou a druhou natáhnutou za sebou.
Takto přecházela z jedné nemožné pozice do druhé, protahovala se, kroutila se jako had, kroutila si končetiny do uzlů, prováděla profesionální akrobatické cviky, vše v naprosté ladnosti. Naginataka se kolem ní točila v naprosté harmonii s jejím postojem, jak s ní brunetka pohybovala. Vzduchem se linulo tiché harmonické drnkání japonské tradiční skladby, vycházejíc z malého rádia u dveří.
Mina se obrátila a zpomaleně Crimson Eden přetočila ve velkém kruhu. Byla už téměř u konce - zbývalo jí sotva dvacet pozic. Byla ráda - měla pocit, že jí každou chvílí upadnou končetiny.
Když cvičení dokončila, stála rovně a naginataku před sebou měla narovnanou v takové pozici, aby jí její tělo dělila na dvě přesné poloviny. S posledním výdechem položila čelo na dřevěnou násadu zbraně a otevřela modré oči. Cvičila už dobrou hodinu - a to to dnes dost flákala.
Zakroutila rameny a vyrazila k rádiu. Na obnažené kůži se jí leskl pot - cvičení bylo velmi vyčerpávající. Když se přinutila, byla schopná pozice s naginatakou cvičit i čtyři hodiny v kuse, ale potom se cítila jako tažný kůň v posledním tažení.
Vypnula hrající přístroj a protáhla si ramena. Natáhla se po velké lahvi vody, která stála vedle rádia a dlouze se napila. Pak se podívala na hodinky. Bylo teprve půl desáté. Zamračila se. Co bude zbytek dne dělat? Na dnešní den už neměla žádné obhlídky a nechtělo se jí někde líně vysedávat.
Naginataku opřela o stěnu tělocvičny a protáhla se, až jí v zádech zakřupalo. Už neměla náladu ani na cvičení - při dnešní atletice si málem vykloubila rameno.
Zamyslela se. Mohla by si někam zalézt s knížkou - ještě nedočetla toho posledního Steinbecka, co si vypůjčila v knihovně. Usmála se. Jo, to znělo fajn. Udělá si zelený čaj, pustí si nějakou uklidňující hudbu, a pěkně se zažere do příběhu o Trascích a Hamilto-
Ostré zasvištění vzduchu zaregistrovala na poslední chvíli.
Katana jí prolétla těsně kolem levé ruky a škrábla jí na bicepsu. Mina bleskově popadla Crimson Eden, otočila se a rozmáchla se jí. Čepel naginataky narazila do čepele katany, až to zazvonilo. Dívka udělala rychlý obrat, přeskočila z nohy na nohu a odskočila od útočníka. Dopadla, levou rukou opírajíc se o zem, pravou rukou vysoko ve vzduchu, držíc naginataku, pravou nohou skrčenou pod sebou a levou nataženou do strany.
"Tvoje reflexy jsou jak křeče mrtvý krávy," utrousil Genkaku, zasouvajíc katanu do pochvy u pasu. "Uříz bych ti ruku, kdybys neslyšela to svištění vzduchu."
Mina si odfrkla a postavila se. "Promiň, ale v deset večer magory s katanou v ruce konajíc kamikadze neočekávám."
"Měla bys na tom zapracovat," ušklíbl se Mnich a prohrábl si vlasy.
Mina akorát protočila panenky a zkontrolovala čepel Crimson Eden. Ostří naštěstí nečekaný útok nic neudělal.
"Jen tak, kdy to tady konečně vyklidíš?" nadhodil Genkaku, zatímco se věnoval zkoumání skvrny na svém nátělníku. "Tam venku je pár lidí, kteří by taky s radostí využili prostor týhle veřejný místnosti."
Dívka pokrčila rameny. "Už jsem stejně na odchodu." S tím si přes rameno přehodila sportovní ručník temně červené barvy, popadla do jedné ruky násadu Crimson Eden, do druhé rádio a vydala se ke dveřím.
"Můžu mít poznámku, než odejdeš?" zavolal na ní ještě Mnich.
Mina se obrátila. "Co chceš?"
Genkaku zacukal obočím. "Ta sportovní podprda ti fakt sekne."
Brunetka stěží ovládla polichocený chichot, když otvírala dveře.
"Děkuju," zamumlala, a líčka jí jemně zrůžověla.
"Ne vážně," pokračoval vysoký Pohřebák. "Měla bys v ní chodit častěji. Deadmani na tebe budou tak civět, že si ani nevšimnou co je rozseklo vejpůl." Zachechtal se vlastními vtipu.
Mina nafoukla tváře. "A já si už myslela, že ke mně chceš být milý a polichotit mi," zabručela.
Genkaku se ošklivě zaculil a zavrtěl hlavou. "Já? Nikdy."
Dívka si otráveně odfrkla a vyšla z místnosti. Jak Mnich zmínil, už se tam tvořila menší fronta Pohřebáků, kteří neměli večer nic na práci, a tak se rozhodli, že se půjdou s někým porvat na jediné místo, ve kterém to bylo povoleno - do tělocvičny.
"Tak, chlapy, dovnitř!" zavelel Genkaku ve dveřích. "Srdíčko už docvičilo a rozhodlo se, že nechá nás, obyčejné smrtelníky se taky trochu protáhnout!"
Mina po něm hodila ošklivým pohledem. Nesnášela, když jí tak říkal.
"Pitomý příjmení," zalamentovala si. "Pitomý nadřízený."
"Srdíčko něco řeklo?" našpicoval uši Genkaku.
Mina pokrčila rameny a sladce se usmála. "Jen mi tak trochu připadá, že mě začíná trochu pobolívat hlava, víš? Tady, na spáncích," ukázala na dotyčné místo. "Je to dost nepříjemný, možná si půjdu dneska lehnout dřív…"
To vyvolalo vlnu houkání a prořvávání stěru od smečky Pohřebáků.
Mina s pohozením vlasů vyrazila směrem ke svému pokoji se spokojeným výrazem na tváři. A teď k tomu Steinbeckovi a čaji…

O půl hodiny později už seděla zapasovaná ve velkém křesle u sebe v pokoji, nohy na lenošce, s velkým hrnkem kouřící tekutiny a talířkem s domácími sušenkami na stolečku v dosahu ruky. V ruce držela knihu, která vypadala, že si již prošla oběma světovými válkami a zničením Tokia a zaujatě četla téměř vpadávající stránky.
Poslepu se natáhla po sušenkách, jednu popadla a schroupala jí. Zároveň pohladila křečka, který jí seděl na rameni a zaujatě četl spolu s ní, a podala mu drobek ze sušenky. Křeček drobek také schroustal a dál se věnoval větám na stránce.
Náhle se Mině něco otřelo o kotník. Žena vzhlédla od stránky a nadzvedla obočí. O nohu se jí otírala trojbarevná kočka a předla jako malý motor.
"Tak jo, kdo zase zapomněl při větrání dát šantu na poličku?" zeptala se brunetka sarkasticky. Nikdy se totiž nestalo, aby se o ní tato kočka otírala a předla, pokud byla plně při smyslech.
Kočka jen tiše mňoukla a dál se jí za hlasitého předení otírala o nohy, v čumáku pocit naprostého blaha.
Mina s povzdechnutím pokrčila rameny a pokračovala ve čtení. Koneckonců, co je na tulící se kočce špatného.
Akorát obracela dvoustou patnáctou stránku, když se ozvalo klepání na dveře.
"Je otevřeno!" zahalekala Mina, aniž by vzhlédla od knihy.
Ozvalo se otevření dveří a několik kroků, jak neznámý vešel do místnosti. Z jeho kroků však Mina poznala, kdo to byl.
"Přeješ si něco, Gaaro?" zeptala se, opět bez vzhlédnutí.
Gaara byl jeden z jejích podřízených. Výborný Pohřebák, ale podle Minina názoru trochu natvrdlý.
"Velitel Genkaku mě za tebou poslal, že se máš hlásit v jeho pokoji," prohlásil vytáhlý muž. "Prý je to urgentní."
Mina konečně vzhlédla od knihy.
"Jak moc urgentní?" zeptala se.
"Velmi," odpověděl Gaara. "Vlastně otázka života a smrti, pokud mám citovat. A pokud tě opravdu bolí hlava, máš si vzít Aspirin." Pokrčil rameny. "Netuším, co myslel tímhle."
Dívka se ušklíbla. Jasně.
"Vyřiď mu, že mám moc práce," prohlásila nakonec a žoviálně si vzala jednu sušenku. "A že jestli něco potřebuje, tak ať počká do rána."
Gaara se odporoučel s tichým kývnutím. O pár minut později se s tím samým kývnutím ohlásil.
"Říká, že to nebyla žádost, ale rozkaz," odpapouškoval. "A že tam máš okamžitě naklusat, nebo přijde sám."
"Jen ať přijde!" pobídla ho s úsměvem Pohřebačka.
Přišel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča (a-lot-0f-fun.blog.cz) Verča (a-lot-0f-fun.blog.cz) | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 19:32 | Reagovat

Pěkný :-) ráda bych napsala delší komentář, ale nemám co vytknout nebo poradit :-D

Mimochodem, do AFFS/Sb tě beru :-)

2 Roxie Foxie Roxie Foxie | Web | 13. dubna 2016 v 4:05 | Reagovat

[1]: Aww, děkuju ^w^
Uchm, tím asi myslíš mou ségru, já se u tebe nikam nezapisovala O.o Ale když máš na palubě ségru, máš i mě! >w>

3 Mirenia Mirenia | Web | 13. dubna 2016 v 16:20 | Reagovat

Super povídka :-)

4 Kristina Belmont Kristina Belmont | Web | 20. dubna 2016 v 20:20 | Reagovat

Dobře čtu to po třetí a mám jen jednu jedinou otázečku: KDE JE K SAKRU DALŠÍ DÍL?! Protože Mina je v tomhle podání naprosto okouzlující a já prostě potřebuju vědět jak to pokrčuje.....

5 Roxie Foxie Roxie Foxie | Web | 21. dubna 2016 v 16:17 | Reagovat

[4]: *poklona* Děkuji ti, Kristý! Fakt? Já myslela, že Mina takhle není moc dobrá... Nicméně ti moc děkuji za tvůj názor, určitě to v budoucnu použiju!
A ohledně pokračování... *wiggles eyebrows, smug smile on the face* ...to asi nechám na někdy jindy ^^" V poslední době toho mám celkem dost, a obvykle chvilku trvá, než se do tohohle dostanu... Ale děkuji moc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama