Týden Lásky - FutureWinter

1. března 2016 v 11:19 | Roxanne I. Flamytail |  Týden Lásky

*vysíleně se doplazí k blogu* Zdravíčko, Mitgarďánci! Radujme se, veselme se! Rox konečně něco dokončila! Sice je to jenom taková hloupost, ale jsem se sebou vysoce spokojená. Konečně jsem si dala realistickou challenge, kterou jsem byla schopná dokončit. Jsem super!
Poslední den, poslední ship - FutureWinter (FutureSoldier pro Lháříka!). A... I don't even know write anymoar (než se do mě někdo pustí kvůli angličtině, je to tak napsané schválně). Hrozně ráda bych tohle rozvinula a upravila do poslední mrtě, rozepsala, a dala to do nějakého pořádného stavu, žal Hele, mám omezený počet slov (který jsem i tak o padesátku přetáhla...). Je to neskutečně klišé, postavy jsou OOC a já... No, nebudu to tady pitvat, jenom mě v komentářích moc neseřežte.
Proti zmatkům - timeline se odehrává po událostech CA:WS, ale před CA: CW. Tohle období je z hlediska psaní za Fortunu absolutně nejhorší, a v tomto článku jsem to roajálně podělala.
Původní představa: Valčík, šedé šaty, a Fortuna s vlasy stáhnutými nahoru (protože tohle se moc nevidí). Ach jo, já už sem dám GIF a táhnu.

(do komentářů - může mi něko prosím napsat, z jaký specifický scény je tenhle gif? WS mám shlídnutý křížem krážem, ale na tuhle scénu se zaboha nepamatuju, a Bucky na týhle vypadá tak božsky...! A nebojte, nejste jediní, kterého ta kvalita neskutečně štve...)



Fortuna se zahleděla na malou kartičku, kterou doteď žmoulala v ruce a srovnala krasopisně nadepsanou adresu s adresou domu, před kterým právě stála. Nebyl to tak úplně dům, jako spíše hala, postavená v barokním stylu. Vedl k němu dlouhý pás červeného koberce, po kterém procházeli do budovy dámy a páni v slavnostním oblečení.
"Madam, mohu poprosit o vaši pozvánku?" zeptal se jí vysoký muž ve fraku u dveří.
"Jistě," zamumlala bělovláska a podala mu kartičku.
Muž ji rychle prohlédl, než ji Fortuně s úsměvem vrátil.
"Děkuji, slečno," usmál se na ni a pokynul ke vchodu. "Bavte se."
Fortuna lehce zmateně vyrazila do haly, ale hlava jí stále přecházela kolem. Všude kolem byly dámy oblečené v přepychových šatech a muži v drahých fracích, bavící se o složitých věcech, kterým nerozuměla.
Opatrně si uhladila látku na svých šatech, které si na dnešní večer vypůjčila. Nebyly nijak zvláštní - obyčejné šedé šaty bez ramínek, obepínající její trup a od pasu volně spadající na zem. Vlasy měla stažené do obyčejného drdolu. Hrdlo ani uši jí nezdobily drahé šperky. Oproti ostatním dámám vypadala ošuntěle a nezajímavě.
Opatrně se natáhla pro skleničku šampaňského a začala pomalu cupitat davem. Netušila, na koho čeká, ani kdo ji pozval. Netušila, co je tohle za ples. Nevěděla vůbec nic. Také vůbec nic neviděla - pouze vize sebe sama, jak na akci stráví několik prázdných hodin a opět se vrátí do bytu.
A právě proto sem šla.
Opatrně se prosmýkla davem až k velkému prostoru, který byl očividně taneční parket. Nad ním, na vyvýšeném pódiu, se právě strunové kvarteto chystalo zahrát první tanec.
Fortuna naklonila hlavu ke straně. Hudbu měla ráda. Asi.
Náhle ztuhla. Hrudí jí projel nepříjemný záchvěv a srdce jí začalo bít třikrát rychleji. Někdo jí totiž jemně chytil za nadloktí.
Rozrušeně zvedla hlavu - a ztuhla. Dívala se do akvamarínově modrých očí, rámovaných hnědými prameny dlouhých vlasů. Do tváře, kterou v posledních dnech vídala pouze v halucinacích a snech.
Fortuna nebyla schopná slova. Pouze na muže vedle ní hleděla s očima dokořán, neschopna pohybu či zvuku. V hlavě měla naprosté prázdno - všechno v ní se zaměřovalo na muže před ní.
Muž se na ni jemně usmál. Poté ji jemně zatahal za ruku.
Fortuna ho bez protestů následovala na parket. Její mysl se stále snažila zpracovat, že je to skutečnost. Není to jen iluze jejího mozku? Hraje na ní zas její představivost svou hru?
Když se ocitli uprostřed parketu, položil jí muž pravou ruku na pas. Nemohla si nevšimnout, že má na rukou bílé rukavice.
Jako ve snu mu položila levou ruku na rameno a druhou vložila do jeho volné. I přes látku cítila chlad kovu, ale to jí pouze usvědčovalo, že je vše reálné.
Kvarteto začalo hrát valčík.
Muž vykročil dopředu. Fortuna jeho pohyb v přesné kopii následovala. Ještě si nevzpomněla, jak tančit, tak pouze hleděla do budoucnosti a kopírovala jeho kroky. Pomalu se rozpustila o jeho kroků a nechala ho převzít jakékoliv vedení. Každý krok, každou otočku, vše napodobila s grácií a elegancí, ale nikdy nepřevzala velení. Pouze se mu dívala do očí. Snažila se v nich najít vysvětlení pro celou tuhle šarádu a divadlo, ale nenašla v nich nic.
Po celou dobu tance se dvojice udržovala ve středu parketu. Ostatní páry kroužili kolem nich, ale nikdy se s nimi nestřetli. Fortuna a muž se točili v jejich malém osobním kruhu uprostřed, odděleni od zbytku. Jako vždy.
Hudba ustala příliš brzy. Páry se se smíchem zastavily, a začaly bzučet rozhovorem. Postupně se rozpustily do davu a nahradily je další, čekajíc na další skladbu.
Bělovlasá žena se zastavila a stáhla ruce z mužova ramene a dlaně. Hleděla na něj s výrazenm němého očekávání, prosby o vysvětlení, čehokoliv.
Muž se akorát smutně pousmál se a naklonil se k ní. Na malou chviličku se Fortuna zděsila, že se ji snad pokusí políbit, ale brunet se pouze naklonil k jejímu uchu.
"Šťastný Valentýn, Štěstěno," zašeptal muž, než se opět narovnal, naposledy se na Fortunu usmál a zmizel v davu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama