Jak napsat knihu za sedm měsíců a nezbláznit se, aneb Rox se prohlásila Berserkem

21. března 2016 v 12:45 | Roxanne I. Flamytail |  Info, Výkecy, atd....
Ahojky! Jujky, co to tu máme? Další vykecávací článek! Rox, ty lemple líná, děláš ty vůbec něco jinýho?
Omlouvám se všem, kteří čekají na mé povídky, že vás tu neustále krmím svými žvásty, ale tento článek jsem jednoduše musela napsat. A taky to je takové malé vysvětlení, proč v poslední době vůbec nepíšu fanfikce a celkově svou kreativní tvorbu omezuji na minimum.
Jak říká název, oficiálně jsem se prohlásila Berserkem. Copak je to Berserk? V ořechové slupce (haha, dat pun) je to největší machr/bojovník, prostě taková ta adrenalinová vraždící mašina až do roztrhání těla. *mává Magnusem Chasem* Tady je toho více, pokud se o to někdo zajímá…!
Ale zpátky k tématu. Právě totiž nastala chvíle, kdy jsem si splnila jeden ze svých životních snů.
Už od svých devíti let, kdy jsem si poprvé přečetla Eragona, jsem věděla, že chci být spisovatelkou. Vždycky jsem milovala čtení, ale Eragon byla ta shit, co mě do knihomolství opravdu dostala. Od té doby mě pohltil svět upírů, draků, elfů a fantazie. Nebojte, uíři už mě s jasnou jistotou opustili, kolík na Edwarda, teď už jedu pouze upíry folklórně korektní.
Poté, co se navíc naše rodina přestěhovala do Německa a já si založila svůj úplně první blog, svět literární tvorby mě uvítal s otevřenou náručí (a hned za ním stál svět fandomů, který mě nejdřív obejmul jako vlastní sestru a následně si ze mě udělal vlastního otroka). Během těch téměř pěti let jsem toho napsala neskutečná kvanta, potkala několik úžasných, jedinečných lidí a, dle mého názoru, se ve psaní dost zlepšila. Ano, určitě mám ještě prostor na zlepšení, ale už dávno nejsem ta Suethorka, co vytvářela postavy s černými vlasy do pasu a sexy chlapíky s IQ -20.
I když bych několik věcí ráda změnila, nikdy bych tuhle etapu svého života za nic nedala - byla totiž naprosto skvělá, a doufám, že ještě stejně skvělá bude. Je mi jedno, že mě moji rodiče považují za poťouchlíka, a že jediný člověk, ke kterému chovám hlubší romantické city je postava z komiksu. Je mi jedno, že nemám sociální život kromě dvou dalších poťouchlíků a party Wholocků, se kterými se vidím jednou do roka, a který mou Facebookovou zeď zaplavují spoilery (DĚKUJI PĚKNĚ, ŠÁRKO A KRISTÝ). Všechny vás mám děsně ráda, a jste jednoduše ty nejlepší dušičky, co jsem kdy poznala.
A teď se nám to zase stáčí k nadpisu článku. Oficiálně totiž oznamuji, že jsem úspěšně dopsala svou první novellu - Fifteen Cities, neboli Patnáct Měst. Novella je literární útvar, rozpínající se mezi 20,000 až 50,000 slovy, a mě se jí v rámci školního projektu podařilo včera večer dopsat. Nikdy jsem nic takhle obsáhlého nedopsala, a musím říct, že to byl neskutečný záhul. Navíc jsem si ukousla o ještě trochu větší sousto - rozhodla jsem se novellu napsat v jazyku anglickém, kterým momentálně hovořím naprosto plynně a jsem tak učená, že se mi v něm už daří čít i knihy Johna Steinbecka a jemu podobným velikánům.
Napsání samotné knihy byl však oříšek. Mám pocit, že mi za ten půlrok nejspíš odumřela polovina mozkových buněk a několik mých orgánů spáchalo hara kiri jenom proto, aby se mnou nemuselo nadále sloužit.
Děkuji ti, tělíčko. Není nad tebe.
Ale i před to bych to tu chtěla oznámit. Jsem na sebe jednoznačně hrdá. Ano, musím poslední čtyři kapitoly celé opravit, poté to ještě jednou projet, napsat asi tak ještě dalších deset tisíc slov, abych s tím byla naprosto spokojená, ale… Dodělala jsem to. A tímto chci, i když asi budu pouze křičet do prázdna, dát inspiraci i ostatním pisálkům. Zvládnete to. Já jsem to zvládla, a to jsem angry little piece of shit, co má problémy s ovládáním hněvu a motivací. Jde to zvládnout. Není to úplně nemožné. Je to jenom o velkém odhodlání, indických učitelkách hrozících vám službou u McDonald's a jednom víkendu čiré práce, kdy do sebe hážete jeden hrnek vody za druhým, aby vám neprasklo oko.
Já zvládla 22,000 slov během sedmi měsíců (září-březen), studování IB programu, žití v Číně, glosování, psaní fanfikcí, léčení se z deprese (POTVRZENO PSYCHOLOŽKOU) a kolaborací s ostatními autorkami. Kolik zvládnete vy?
Auf Wiederschreiben!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lištička Lištička | Web | 21. března 2016 v 13:48 | Reagovat

Gratuluji! V angličtině? To jsi fakt dobrá. Já jsem už napsala svou první ,,Knížku". Má padesát kapitol a každá je na jednu stranu. Když jsem jí dopsala bylo mi devět. Každou kapitolu jsem ještě k tomu četla před třídou. Teď bych to asi nezvládla.

2 Roxie Foxie Roxie Foxie | 21. března 2016 v 14:20 | Reagovat

[1]: Upřímně? Málem jsem z toho v některých chvílích umřela, bez legrace. Ale zjistila jsem, že mi angličtina v psaní vyhovuje podstatně víc...
U mě je to první literární dílo, které jsem kdy dokončila *hrdá AF*
Well, moje má osmdesát stránek (kapitola má pět až deset stránek), a musím toho ještě neskutečnou tunu přidat, takže možná nakonec překonám i stovku (s tím, co mám, možná i sto padesátku, ale to je jenom takový tichý sen ^w^)
Nicméně děkuji!

3 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 21. března 2016 v 20:58 | Reagovat

Whaaau! Proč jsem tenhle blog neobjevila dříve! Luxuuuus! ⊙u○
Koukám, že nejsem jediný magor do psaní povídek už od mala :D

4 Kristina Belmont Kristina Belmont | Web | 22. března 2016 v 23:13 | Reagovat

Tak za prvé.. Já jsem SUPERWHOLOCK! xD
Jinak ohromná gratulace, zlatíčko! Já jsem ráda, že zvládám školu a spolubydlící... Sociální život- o tom jsem slyšela, ale zkušenosti s ním nemám. Já teď mám sice rozepsaného něco svého, ale bohužel jsem se sekla hned na začátku :-|

5 Roxie Foxie Roxie Foxie | 23. března 2016 v 12:48 | Reagovat

[3]: *uklání se* Děkuji, děkuji. jak vidíš, psaní bylo mou vášní již od deseti let, ale až v jedenácti jsem se do toho opřela naplno ^w^

[4]: Já vím, ty se počítáš do dvou poťouchlíků, ale zbytek těch holčin znám z tábora, a to jsou jenom Wholoci... Vlastně tam je i jedna Superlock a Marvelfilka zároveň, ale žádnýho Superwholocka (KROMĚ MNE!) zatím nemáme ^w^
Děkuju, vládkyně >w< Jde jenom o to se do toho pořádně dostat, stanovit si realistický cíl, a doufat, že se to nějak rozjede samo XD Nicméně nesmíš ztrácet odhodlání ˘^˘

6 ichi ichi | E-mail | Web | 26. března 2016 v 15:58 | Reagovat

Gratuluju! :D Taky bych chtěla někdy něco dopsat. xD Už od svých patnácti sním, že jednou prostě nějakýmu nakladatelství nacpu svojí knížku a bude z toho bestseller. :D
Jen to bude česky. Jsem blázen do češtiny. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama