Glosa - Povídka- Mozek nebo srdce? (Brook zakládá kampaň pro zgramotnění Bulharských přistěhovalců)

26. března 2016 v 13:38 | Brook J. Evanger |  Broočiny Spektakulární Glosy
Ni hao, Gurken.
Předem se chci omluvit za pár věcí:
a) že jsem tady poslední (koukne do diáře) tři týdny nebyla
b) nenapsala jsem Jack's squat do projektu Týden Lásky (ale něco jsem vyhrabala - uvidíme)
c) že neglosuji věci, které jste mi poslali
Bod C mi nyní připadá zřejmě nejrelevantnější. Opravdu se omlouvám, že i když jste mi nanosili slušnou hromádku materiálu, vždycky skončím u toho, na co náhodou narazím. My apologies.
Ovšem, moje vášeň pro rubání Tall & Mighty nezná mezí. A, ehm, hlavně - vášeň pro pomstu a provokaci.
Dnes máme na menu blog My super web*, vegetariánskou záležitost největší nelibosti. Na tuto autorku jste mohli natrefit v článku Nepodporuj zlo (...?) mého jediného nejdražšího dvojčete Rox. Kdo se podíval na její blog (a, s prominutím, neumřel na diabetes), uvidí, že se - naneštěstí pro kvalitní literaturu - u ní zřejmě roztrhl pytel s povídkami. Protože jsem jí ještě neodpustila to, že kvůli ní Rox prorazila zeď v mém pokoji, rozhodla jsem se to oglosovat.
Předem se chci omluvit za svojí agresi. Komentáře zřejmě nejsou vtipné a... vlastně to skoro ani za nic nestojí. Ale prokrastinovala jsem tím psaní, takže to nejspíš svůj účel splnilo!
Anyway, já se loučím, jaro už je tady, Dubsmash FTW, první Máj ten lásky čas, nebo jak to bylo a...
...Zai Jián!

Podivnost zde, glosa pod perexem





Čauky! Nelekejte se,(mezera)teď bude web nejspíš zamořen povídkami (Jen to ne.). Když je píšu, (čárka) dokážu se perfektně odreagovat od všech věcí,(mezera)které mě tíží (Co za věci to asi tak může být? Že na Déčku přestali vysílat Princeznu Sofii?). Tahle povídka bude mírně romanická,ale na konci i smutná..:


Všechno to začalo ve škole v hodině výtvarky ([dostane slovem přes sítnici] Zabilo by to někoho, kdyby byl vypravěč spisovný?). Stála jsem u lavice a uklízela si pomůcky do kufříku. Najednou mi v kufříku přistál malý zmuchlaný papírek. Pomale (Slovník, vážení!) jsem zvedla oči. Stál tam David a Goliáš. Docela mě to vyděsilo (Aby ne, když tam má obra). Už dávno jsem si myslela,(mezera)že tato kapitola je zavřená. Obrátila jsem oči v sloup a on se zase tak kulišácky (Jakže?) usmál. Zkrátka náš třídní david ([listuje slovníkem] Ať koukám, jak koukám, podstatné jméno david nikde nevidím… Že by třídní maskot?). Ten snad nikdy nebrečí (Třídní maskoti obvykle nebrečí… Volejte exorcisty.). Pak jsem papírek rychle popadla a douklízela (watafak) jsem si kufřík,(mezera… do háje, já na to kašlu)kterýjsem odnesla do skříně. Tak akorát zazvonilo. Vyřítila jsem se ze třídy směrem do šatny,kde jsem na sebe naházela všechno zimní oblečení. No a z šatny vylítla ven. Papírek jsem pořád tiskla v ruce a váhala jestli ho mám otevřít. Nakonec jsem ho jemnými pohyby otevřela. Najednou ze mě spadlo nějaké to napjetí,co se v papírku skrývá (V papírku se skrývalo napjetí? A spadlo z hlavní postavy? Že je to jenom krycí jméno pro štěnici). Spatřila jsem tam smajlíka, který jako by pusinkuje (Zapomeň na něj, holka. Je to gay.). Znovu jsem obrátila oči v sloup (Taky jí to došlo.). Vlastně ani nevím proč,asi jen tak pro sebe. Papír jsem rychle roztrhala a hodila do koše. Pak jsem toho však začala litovat. Ozvalo se moje srdce,které se chtělo ''zamilovat'',ale mozek se také ozval (What the fuck.). Ten chtěl být chytrý a zůstat takový jaký je (What. The. Actual. Fuck? Takže když se někdo zamiluje, upadne jeho inteligence? Tak v tom případě se autorka musela "zamilovat" opravdu prudce.). Strnula jsem,nevěděla jsem,jak se mám rozhodnout.
,, Buď chytrá,buď chytrá,buď chytrá..'' začala jsem si rycle (Kde jsou ty lidi se slovníkem?!) mumlat pro sebe.
Pak už jsem však vklouzla do dveří krožku (Tak ale tohle mě už dere… Kde je ten slovník…), pro mé neštěstí (říká se naneštěstí, epická slepičko),moje kamarádka nepříšla (Tak a dost. Jsem jediná, kdo bere překlepy jako urážku na řemeslu?).Těšila jsem se na to,že mě alspoň ([jde vzkřísit Chór a spol. a posílá je na autorku]) trošku rozptýlí,ale takhle to je na nic! (Ehm, ještě jednou… od čeho jí to mělo "rozptýlit"? Že jí posedlý gay třídní maskot nakreslil emotikon?) Kamarádka sice nepřišla,ale vyrábění mě rozptýlit dokázalo. Přemýšlela jsem,co mu mám odepsat a jestli mu vůbec odepisovat mám (Rozptýlení jako řemen, když o tom celou dobu přemýšlí. Řekněte - je vůbec autorka Češka?). Nakonec jsem došla k zavěru (Není. Je to pravděpodobně Bulharka.), že mu odepíšu také nějakého smajlíka (Da fak? Takovéhle móresy mají nyní děti v druhé třídě?). Hned doma jsem se pustila do práce. Vystříhla (Bulharka, a zřejmě nemá lekce češtiny ani ve škole.) jsem z papíru kolečko a na ně nakreslila modrou propisku smajlíka který měl obě oči zavřené a pusu do úsměvu (To příběhu přidává jak?). Pak jsem se všek (Myslíte, že kdybych založila fond na podporu v ČR žijících Bulharů, kteří neumí česky, nechala by si autorka pomoci?) ještě rozhodla spatlat (Nebo by ty peníze použila na novou hračku MLP?) nějakou obálku. Prvně v ní měl být vzkaz s tím, (čárka) ať toho nechá,ale moje srdce ten vzkaz úplně přetvořilo,pomale na milostný dopis. Do obálky jsem ještě přidala toho smajlíka a všechno pečlivě ukryla pod polštář(Protože šuplíky jsou moc mainstream.).U domácích úkolů jsem se nedokázala soustředit na nic jiného než na gay třídního maskota Davida. Seděla jsem,(tady čárka není)jak zařezaná a dělala,že počítám... (Hm… Že by byla v dětském domově a měla nad sebou dohled?)
Druhý den ráno jsemse (Když už jsme u toho, znáte někdo nějaké další Bulhary žijící v ČR? Mají taky takový problém s jazykem?) rozhodovala zda-li mám vzít celou obálku nebo jen smajlíka. Nakonec jsem vzala jen smajlíka,kterému jsem z druhé strany dokreslila ozázník (Bulharština je, koneckonců, taky složitý jazyk…). Vhodila jsem ho do kapsy a zamířila směr škola (Do kapsy komu? Že ona tam má neviditelnýho démonskýho přisuhovače…). Cestou jsem se potkala s Luckou (Kdo to sakra?). Všechno jsem jí vykecala (Ale když jsou tak malí, jako autorka, naučit se nový jazyk by technicky problém, ne?),i když jsem se snažila zachovat chladnou hlavu,uvnitř mě to žhlo (Kvůli vystřiženému emotikonu. Hm… Neměla by se ta holka léčit?).Na Smajlíka jsem po celé vyučování úplně zapomněla a vlastně jsem zapomněla na celý včerejšek… (To je milé. Celý předchozí den autorka popisovala, jak se tato postava souží kvůli jednomu vzkazu od gaye Davida, a teď na něj zapomene… [Jde hledat logiku pod koberec])
***
Dny plynuly a každým dnem jsem se mu snažila, co nejvíc vyhýbat a nemluvit s ním. Každým dnem to ve mně stálo (ODHALENÍ! HLAVNÍ POSTAVA JE MUŽ!) žhlo (S HOMOSEXUÁLNÍ ORIENTACÍ A FETIŠEM NA PAPÍROVÉ EMOTIKONY!) a vyvolávalo divný pocit (To je erekce, můj drahý.). Měla jsem pocit, že mozek a srdce svádějí takový jakýsi souboj,který jsem se já snažila kočírovat (Ehm… když o tom tak uvažuji, je tady vůbec nějaký logický důvod, proč by se tady mladý chlapec zamilovat nemohl?). Pak se to stalo moje srdce zvítězilo a já se zamilovala. Taky jsem se konečně dokopala (Hm… zabilo by to autorku, kdyby psala normálně, spisovně?) k napsání toho dopisu. Vzala jsem si zelený papír z kterého udělala obálku. Vytrhla jsem si ze svého barevného bločku zelený papír a krasopisným,psacím písmem na něj napsala:
Ahoj,jak je? J :D
V……
Napiš:
888 523 965
(Milostný dopis jako řemen.)

Papírek jsem strčila do obálky a pečlivě schovala ke klávesnici u mě v pokoji (Protože šuplík je, opět, moc mainstream.). Druhý den jsem se hned ráno pomale (Mohl by někdo kontaktovat nějaké sponzory na tu akci pro Bulhary?) přišourala k jeho lavici a podala mu obálku.
,, (co tady dělá ta mezera)Pro tebe'' Usmála jsem se na něj a odšourala se zpátky za kamarádkami (Ta volba slovesa je opravdu podivná.). Na očko jsem ho však pozorovala. Viděla jsem,jak obálku trhá a pročítá si dopis. Moje srdce bilo jak zběsilé a já byla celá nervózní. Pak však obálku i s dopisem vhodil zpátky do aktovky a zmizel za ostatníma kluky.Celou školu jsem se na něj nervózně ohlížela a přemýšlela zda-li mi odpoledne napíše SMS. A už to tu bylo! Odpoledne. Co nejrychleji jsem došla k babičce a celou dobu jsem hlídala mobil,žádný vybr (Možná Bulharská ambasáda… Liberalisti… Někoho musím najít…) se z něho neozval.
,, Brrr'' Ozvalo se najednou ze skříně. Byla to Brook, která nestihla spoj do Narnie.
Rychlím (Alespoň y/i by se mohli Bulhaři naučit…) pohybem jsem mobil do ruky čapla (A teď ještě skladba věty…) a vlítla do SMS zpráv (Náš homo chlapec umí létat). Neznámé číslo! Rychle jsem začala přečítat řádky. Psal tam,že se má dobře a jak se mám já. Kdepak! Brook posílá výhružné zprávy! Přimělo mě to k úsměvu. Odpověděla jsem,že se mám dobře a mobil odložila. Už jsem nechtěla číst SMS zprávy,ale chtěla jsem se vrátit do děje mé oblíbené knížky (Drsné. Nejdřív kvůli němu div neskočí z okna, a když mu napíše, jde si číst. [jde hledat logiku do skříně]). Pak jsme si dopisovali každý den. Vědšinou (D/t jsou záležitosti první třídy… I když je to Bulharka, takový znalosti by mít měla, ne…?) to byli jen takový ty bláboly,ale pak se to přemísilo (watafak) ve vtipy. U kterých se mi koutky pusy vysunuly do obrovského úsměvu. (Pomiňme fakt, že minulá věta utekla ze souvětí. Čistě prakticky - kolik asi ty jejich plky musely stát? Jestliže to byly bláboly, proč se nepřemístili na bezplatné chatovací domény? O.o Asi jsem skrblík, ale esemesky poslední dobou dost zdražily…)
***
Ale jak už to bývá dny plynuly a už tu bylo 18.dubna. Ráno mě vzbudilo hlasité zvonění telefonu. Pohlédla jsem na něj. Jé David,co asi může chtít. 5ekla (Pětekla? Fiveekla? Watafak?) si má hlava (…a tady vidíte, děti, jak je psaní o lidech s rozdvojenou osobností mainstream - už o nich píšou i dvanáctileté holčičky.). Zvedla jsem to a pozdrvila (Ta kampaň nás asi bude stát hodně peněz… Budu si muset najmout profíka na prezentace a grafy negramotnosti Bulharských přistěhovalců…) jsem ho.Prvně mi popřál ať přijmačky (Tak oni už jdou na střední? Takhle tedy vypadají moji vrstevníci…) zvládnu a já mu taky. Vlastně taková normálka. Pak však začal o tom,jak mě má rád. Já jsem mu na všechno přitakala a nakonec mobil položila (Tak to od něj bylo opravdu hnusné.). Byla jsem z toho hovoru vyřízená...Ale rozhodně jsem se nenachala (A pak ještě peníze na různé setkání, lidi na projevy… Koho byste navrhovali jako tvář kampaně?) rozhodit nějakým klukem (No, na to jak ti stál kvůli jednomu emotikonu, který jsi mu poslal, jsi nějak moc v pohodě…). Navlíkla jsem na sebe oblečení a s mamkou zamířila směr autobusová zastávka (Co se stalo se starým dobrým "k"?). Přijmačky (Já tváří být nemůžu… Too ugly… Jak vypadá Bulharský ambasádor/ka?) z češtiny jsem zvládla dobře,tedy alspoň podle mě (To slovo "alspoň" mě o tvé češtině moc neutvrzuje.). Matika už byla horší. Ale i přes to jsem se na gympl dostala. Najednou mi všechno došlo....došlo mi,že teď všechno ztratím. nejen že se nebudu tolik výdat ([dostane slovem přes sítnici a odletí ke stěně] SLEPÁ! JSEM SLEPÁ…) s kamarádkami,ale i David mi proteče prsty, protože zaplatit si autobus nebo za ním dojít po škole je moc práce.
***
No a než jsem se nadála, byl tu konec školního roku. Konec těch pěti let s mou třídou (Aha. Žádní vrstevníci.). Když mi učitelka podávala vysvědčení se samými jedničkami (šprtka) a přála, ať se mi daří, z očí mi začaly stékat slzy (Panejo, tady to někdo bere vážně. Pět let se stejnou třídou… to bych nevydržela. HEIL KAPITALISTICKÉMU ZPŮSOBU ROTACE TŘÍD.). Z nějakého důvodu ve mně však prodilo (Nebo nějaký Bulharský přistěhovalec… Znáte někdo nějakého?) i štěstí,které mě těšilo a hřálo. Vždyť s ostatními můžu být pořád v kontaktu,i když už se neuvidíme tolik ([našla ve skříni logiku] MÁM JÍ! MÁM JÍ!).
Po konci mého posledního dnu jsem čekala na Lucku,která šla ještě na oběd. Když byla Lucka naobědvaná, odcházely jsme ze školy (To bylo vskutku obohacující.). Než jsem však otevřela dveře z poza ([jde hledat Bulhary na Facebook]) mě se ozval známý hlas. Otočila jsem se. David. Aniž bych chtěla moje nohy se rozběhly směrem k němu,objala jsem ho. A pošeptala mu do uchy ([žádné nenašla, protože nemá VPN] Do háje…) ,že ho mám moc ráda a že mi bude chybět. Pak už jsme se však museli rozloučit. Pomalu jsem sešla schody směrem ke dveřím a dveře otevřela. Z očí mi začal znovu stékat proud slz,který se nedal zastavit… ([utírá si kapesníčkem neviditelné slzy] Tak tohle je vskutku dojemné. Omluvte mě, jdu do nemocnice, jestli nemám cukrovku. Nebo jestli se mi neudělalo něco na sítnici kvůli těm překlepům. Nebo jestli mi neslezla slezina. Mám spoustu důvodů, proč odejít a na tuhle věc se nikdy více nepodívat. BYE)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 26. března 2016 v 13:54 | Reagovat

Eh..děkuji:D To víš chyby se mi nechtěly opravovat a navíc....:DD To víš my jsme třída Kulišáků, tak jsem to tam musela zmínit:D :D:D

2 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 26. března 2016 v 14:06 | Reagovat

Jo a mimochodem nejsem Češka,ale Moravanka. A moravského nářečí se zbavit neumím. Sorry za to pomale,ale pro mě je to slovo hold spisovné.....

3 Hanka Hanka | Web | 26. března 2016 v 14:19 | Reagovat

Já se bojím.

4 Jay Gatsby Jay Gatsby | 26. března 2016 v 14:23 | Reagovat

[1]: "Mě se ty chyby nechtěly opravovat..." Takže nejenom do sebe zahleděná, blbá a škatulkářská! Líná je taky!

[2]: Spaste duše, patriostičtí Moravané dorazily... Holka, bydlíš ve státě ČESKÁ REPUBLIKA? Bydlíš. Mluvíš ČESKY? Mluvíš. Ale ne, MY nejsme Češi! MY jsme MORAVANÉ (spíš MORAVÁCI!)! Ať shoří všichni podělaný Pražáci! Brno je známější, než Praha, všichni nás znají! Šaliny a lítačky FTW!
A jen tak - "hold" je taky spisovné?

Jinak - autorku bych nejradši políbil, kdyby se to neodsuzovalo jako sexuální harašení. Pokračuj, rytíři světla! U Bulharů jsem se lámal smíchy, a celé je to prostě dokonalé. Velké díky tobě a RIP všem mozkovým buňkám, které na tuhle sra*ku padly!

5 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | 26. března 2016 v 14:24 | Reagovat

[2]: Koukám, že záměna t a d také patří k Moravskému nářečí.
Prosím, až příště budeš psát, vezmi si k tomu slovník, či alespoň Pravidla Českého Pravopisu - Moravština, jak tak koukám, neexistuje, takže to příště zkus s Češtinou, OK?

6 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 26. března 2016 v 16:22 | Reagovat

[5]: OK:D

7 Lia Lia | 12. dubna 2016 v 14:31 | Reagovat

Tak tohle mě opravdu dostalo :-) Hlavně to s tou bulharštinou. Slovo "pomale" jsem v České republice ještě neslyšela. Asi nějaký novodobý výraz :D Jdu si přečíst druhou část a třískat se smíchy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama