[DEADMAN WONDERLAND FanFiction] Jak Nobora ke Kiyomasovi přišel, aneb Orel k Vráně sedá

13. února 2016 v 12:01 | Roxanne I. Flamytail |  Spektakulární Povídky
Ahojky, mí milí Mitgarďané,
jak se máte? Já momentálně vegetím doma na prázdninách, poslouchám alternativní hudbu (protože jak jinak nazvat skupinu Wohnout, než alternativní?) a... jsem nadprůměrně produktivní. Nejenže jsem napsala alespoň tři jednorázovky, přičemž na dvou se ještě pracuje, ale navíc jsem nakreslila dva fanarty, jeden coby dárek pro mého milovaného LháříkA a jeden čistě pro sebe, coby výpomoc k psaní!
Před pár hodinami jsem si navíc sedla ke stolu a napsala... tohle. Ani nevím, jak mě to napadlo, asi to bylo tím, že mi z repráků vyřvávalo Eye of the Tiger a měla jsem strašnou chuť něco napsat o svém opomenutém Orlíkovi. Ten kluk si fakt zaslouží víc pozornosti!
Nevermind. Mám pocit, že tohle nebude poslední článek tohoto víkendu, ale nechci to zakřiknout. Mám hroznou chuť přidat sem něco o svém nejnovějším kulíškovi z Percyho Jacksona, Lottie Laudě. Tu jsem si naprosto zamilovala, takže pokud mě uvidíte, jak poslouchám nové album od Adele non stop a čumím zamilovaně do zdi, víte, co dělám.
Další, a nejspíš poslední poznámka: MAGNUS CHASE.
RICKU, JÁ SI PRO TEBE PŘÍJDU. JAK MI TO DO HÁJE MŮŽEŠ DĚLAT. MOJE SRDÍČKO TOHO VYDRŽÍ HODNĚ, ALE VOCAĎ POCAĎ, CHLAPE. UŽ NIKDY SI OD TEBE NEPŘEČTU JEDINOU KNIHU, TY JEDEN CHULIGÁNE LIDSKÝCH SRDCÍ.
Ano, Rox přečetla první polovinu knihy, srdíčko praská v aortách, a do seznamu mých crushů se přidal jeden einherji Magnus Chase který možná dokonce zůstane single! a jeden elf Hearthstone. Ricku, ty jeden...
Tak, to snad bylo z mého šíleného života vše.


Auf Wiederschreiben, einherjar!



"..and the last known survivor stalks his prey in the night, and he's watching us all with the eyeeee-"
"Of the tiger!" dokončil zpěvavě Izayaki Nobora, přetočil se a lýtkem kovové nohy udeřil do boxovacího pytle. Rukama udělal několik rádoby tanečních pohybů a vrátil se opět do stoje.
"Face to face, back on the street!" pěl dál, zatímco udělal několik rychlých výpadů pěstí. Následně udělal čistě taneční pózu a několikrát zakroužil pánví.
Hudba, znějící z velkého sterea sotva deset metrů od něj, téměř otřásala základy opuštěné tělocvičny. Basy se zařezávaly do stěn a samotný zpěv by snad dokázal vysklít okno.
"Dej si to míň, proboha!" zařval na něj někdo ode dveří.
Orel se na něj obrátil s nadzvednutým obočím, ale i tak se nahnul a ztlumil přehrávač.
"Co chceš… Vráno?" zeptal se žoviálně, když v postavě u dveří poznal nejnovější přírůstek do rodiny Wonderlandu.
"Krásný taneční kreace, takový se jen tak nevidí," přešel jeho otázku bez poznámky brunet a opřel se o rám dveří.
"Děkuji." Orel se opět obrátil k pytli, a teď do něj začal mlátit o něco vážněji. "A teď - pokud mě nechceš zmlátit nebo znásilnit, přičemž při obou pokusech skončíš úplně stejně, krvácejíc na podlaze - co chceš?"
"Nějakej vážnej," zamumlal Vrána a odlepil se od rámu dveří. Pořád měl na sobě policejní uniformu, ve které do Wonderlandu přišel.
"Nemůžu poslouchat svůj rock, jsem trochu přešlej," zavrčel na něj Nobora. Pohlédl na Vránu, aby vzápětí nadzvedl obočí. "Co to máš s obličejem?"
"To nic," zamumlal druhý muž a opatrně si přejel po dlouhé náplasti, kterou měl nalepenou nad pravým okem.
"Rvačka?" hádal Orel.
"Tetování," odpověděl otráveně Vrána.
"Čerstvý?" tipoval dál blonďák.
"Před patnácti minutama," přiznal se bývalý policista.
Nobora akorát pokrčil rameny a opět dal boxovacímu pytli pěstí. "Ptám se už potřetí - co ode mě potřebuješ?"
"Chtěl jsem tě omrknout," přiznal se druhý muž. "Jeden z mejch nadřízenejch v reálu byl ten, co tě prvně sebral."
Orel ztuhl a sevřel ruku v pěst. "Opravdu?"
"Jo. Tak jsem sem přijel, a hned se na mě sesypala tuna báchorek a drbů, jaký si zvíře. Řekl jsem si - 'Starej říkal, že je to docela škvrně!', tak se jdu podívat."
Nobora vtáhl hlavu mezi ramena a zatěkal pohledem. "Ty… ty těm drbům nevěříš?"
"Většina těch drben vypadala celkem přesvědčeně, ale koneckonců, už jsem vyhrál jeden Karneval, tak to snad nebude tak hrozný."
"V Karnevalu jsi byl fakt slušnej, jen tak mimochodem," uznal mu Nobora. "Takovou Část Hříchu jsem ještě neviděl."
"Dík," ušklíbl se Vrána.
Na chvilku se rozhostilo ticho, přerušované pouze údery Orlovi pěsti do boxovacího pytle.
"Hele, Orle - můžu ti tykat, že jo? - mám na tebe takovou malou prosbu," ozval se nakonec Vrána.
"Nobora Izayaki," opravil ho Orel. "A klidně, ptej se."
"Kiyomasa Senji. Docela se tady v týhle budově ztrácím - moh bys mi píchnout s orientací?"
"Jasně," pokrčil rameny Orel. "Nejdůležitější je pamatovat si svoje vlastní patro, třetí, a patnáctý."
"Proč?" zeptal se Vrána.
"Svoje, aby ses dokázal vrátit zpátky, třetí protože tam je ta nejlepší restaurace všech dob a patnáctý protože tam kupuješ náhradní končetiny," ukázal na své lýtko, které bylo celé z chromu.
Brunet těžce polkl. "D-dobře, budu si to pamatovat…"
"Při pátý návštěvě máš slevu," dal mu další tip Orel, obrátil se, přenesl váhu z jedné nohy na druhou, sklonil trup a udeřil do vršku pytle patou levé nohy.
"Ty vole!" vyjekl Vrána. "Jaks to udělal?"
"Brazilský jiu-jitsu," ušklíbl se Nobora a opět se narovnal. "Měl jsem hodně času na trénování," pokrčil rameny nad Vránovým překvapeným výrazem.
"Tak to je super," zavrtěl hlavou brunet. "Naučíš mě to?"
Hluboko v Orlově nitru zažehl malý plamének naděje.
"Jasně," souhlasil a poodstoupil od pytle. "Je to jednoduchý, jenom jde o přenášení váhy a rovnováze hmotnosti těla. Fyzika pro páťáky."
"Mluvíš jako nějakej podělanej jogín," zabručel Vrána. "Umíš víc takovejchle triků?"
"Jsem zběhlej v pěti bojovejch umění a dvě další se učím," odpověděl mu s úšklebkem Orel. "Ano, umím."
"Chlape, to mě musíš naučit," zamumlal užasle Vrána.
"Klidně," pokrčil rameny blonďák. "Ale budeš při tom potit krev, beze srandy."
"Neva, když nakonec budu El Macho, co umí pět bojových umění."
"A dvě další se učí," dodal Orel.
"Ale…" zarazil se najednou Vrána, "jak ti budu platit? Jednotky jsem všechny utratil za ty bonbony, abych nechcíp, takže-"
"To nech," mávl rukou Nobora. "Jen se mnou sem tam můžeš zajít na pivo, nebo tak něco."
"S tebou se fakt moc lidí nebaví, co, Izo?"
Orel se zarazil nad nečekanou přezdívkou.
"I-Izo?" naklonil hlavu ke straně.
"Jo. Iza, jako zkratka od Izayaki. Hrozně dlouho to dostáváš přes jazyk. Můžu ti tak říkat? Já ti tak stejně budu říkat, teď máš na výběr, jestli se ti to bude líbit, nebo ne."
"Okay, klidně," usmál se Orel.
"Fajn. Zpátky k otázce - ty asi nejseš moc sociální tvor, že ne?"
"Ne," zavrtěl hlavou. "Vlastně jsi první člověk, kterej se mnou tenhle měsíc nezávisle započal konverzaci."
"Proč?" divil se Vrána. "S tvým ksichtem by kolem tebe mělo pobíhat hejno vlhkejch školaček."
"Děkuju - myslím," usmál se Izayaki a opět ze strany nakopl pytel. "Problém je v tom, že ty drby a pověry, jak jsi slyšel-"
"Že seš vyšinutej psychopat?"
"-všechno je to pravda."
Nastala minuta trapného ticha.
"Aha," vypadlo nakonec ze Senjiho. "Tak to je vtipný."
Iza pouze pokrčil rameny.
"Takže to o tý, jakseto… Holubici-"
"Ano."
"A to o Kohoutovi?"
"Svatá pravda."
"A Července?"
"J- Ne, to je z padesáti procent výmysl."
"Huff, už jsem si myslel-"
"Nenapíchla se sama."
Senji zmlkl. "Ty seš magor," vylezlo z něj nakonec, napůl pobaveně.
Izayaki chvilku přemýšlel. "Asi jo," řekl nakonec, a zamyslel se.
Oba muži na sebe chvilku hleděli, než oba vyprskli smíchy.
"Jdem teda na to pivo?" řekl po záchvatu smíchu Senji.
"Klidně," souhlasil Izayaki. "První kolo je na mě!"
"Všechny kola jsou na tebe, Izo. Jsem švorc."
"Chceš půjčit?"
"Kolikaprocentní máš splátky?"
"Jsem bohatej, tak poloviční."
"Chlape, oficiálně tě křtím svým bratrem."
"Dík. Já s tím titulováním počkám, jestli mě náhodou nechceš zabít."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ichi ichi | E-mail | Web | 26. března 2016 v 15:41 | Reagovat

Super povídka, líbí se mi, jak píšeš. :3
Deadman Wonderland jsem viděla před hooodně dlouhou dobou. xD Nějak si ty postavy nepamatuju. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama