Glosa - Příběh Jedné Deštivé Noci #1 (Nechte mě umřít v pokoji, pls)

26. ledna 2016 v 14:55 | Brook J. Evanger |  Spektakulární Společné Glosy
[Vyklepaným pohybem člověka, který ví, že nic už nebude nikdy stejné, vám jemně zamává]
Ni hao, okurky.
Vážení, právě jsem nonstop oglosovala dva díly tohohle svinstva. Prosím, nechtějte po mě pořádné intro. Cítím se, jako by mi někdo vycucnul mozek brčkem, a mám pocit, že přesně to udělala tahle povídka. Klepu se, oči mám vykulené, a dokážu jenom sténat. Bože...
Celý tenhle incident začal, když jsem (opět) prohledávala blogy. Tentokrát jsem si rozklikla Deníčky a man, co jsem tam našla... Čistě z masochismu jsem se podívala na blog zvaný Deník Deprese, což už by podle názvu mohlo odkazovat na velice inteligentní blog (sarcasm intensifies). Vypadalo to tam přesně, jak prozrazoval nadpis. Když jsem se přestala smát z obsahu "deníčku", rozhodla jsem se, že ten blog budu sledovat. Čistě ze zvědavosti. A pak, jednoho dne...
DUM DUM DUUUM.
Tahle shitka. Je pravda, že jsem kolem toho chodila snad týden, dokud jsem se na to prostě nevrhla. A man, největší chyba mýho života. Tato první kapitola je ještě slabý odvar proti tomu, co přijde, ale... pořád jsem z toho dost vyklepaná O.O
Upřímně řečeno, nedává to žádný smysl. Tedy, já jsem v tom aspoň žádný nenašla. Pokud ho někdo uvidí, dejte mi prosím hned vědět. Já si jdou lehnout a před spaním si dám pár prášků, aby mě tato věc nehonila v nočních můrách...

(Glosuju to prakticky jenom já, ale Rox tam taky měla pár poznámek, tak to dávám do společných... >^w^<)
Brook - oranžová
Rox - červená

Mindfuck v originálním znění tady, glosováno pod perexem.

(Cas [le týpek v kabátu] jsem já, míč povídka, Dean [le trenér] autor)



Příběh jedné deštivé noci
Dvě postavy šly v temné noci ulicemi. Bylo deštivo, chladno, foukal silný vítr a obě měly hluboko do tváře stažené kapuce. Ani jedna z nich nemohla tušit, že nedaleko je tiše pozoruje ještě jedna třetí, která začínala mít jisté podezření (To je tajemných postav…). Tyto dvě nenápadné postavy právě procházely kolem obchodu Billa (Přesně podle mého gusta!), když do sebe znenadání vrazily.
"Jau! Dávej pozor!" vykřikla první. "Počkat…" zarazila se náhle.
"Hele, neznáme se odněkud?" zeptala se druhá, aniž si uvědomila, jakou chybu právě udělala (Umře aspoň v další scéně?).
"Mellisa?" zeptala se ta první podezřívavě. (Mellisa, Mellisa, špageti karbonáááára…)
"Jo. Nejsi náhodou Lara?" zeptala se zase ta druhá po chvíli. (Lara a Mellisa - česká jména jako stehna… Praotec Čech a pramatka Jessica…)
"Oplatku (Ňam! Kde?)! No ty vole... (Ahoj krávo! Tady vůl!) Jak dlouho to je, co jsme se viděly? Základka?" pověděla Lara hravým tónem.
Následně se rozhodla shodit kapuci, což odhalilo její velký šrám na obličeji. Ani Lara ani Mellisa nemohly tušit, že třetí postava mezitím poznala obě dvě (Ten třetí úchyl tam pořád straší…) (No, když jdeš na nákup do Billy a uvidíš zdravící se krávu s bebím na obličeji a vola, taky se asi zdržíš, co z toho bude). Až moc dobře o nich obou věděla. Pozorně ale i teď naslouchala a dověděla se, že podle všeho Mellise teď nějak z hlavy vypadávají věci (Alzheimer je zrádná choroba…)(Díra v lebce taky…). To se jí zdálo podezřelé. Už měla jasno. Musela to být Mellisa s Larou, jak jinak (Tady má někdo dlouhý vedení… Nejdřív se ty dva skoti nahlas a zřetelně představí, potom ukazují bebíčka na tvářičkách, a tajemnému úchylovi to dojde až po pár vteřinách usilovného přemýšlení…). Postava se usmála. Víc nepotřebovala. Otočila se a pěkně pomalu vyšla opačným směrem.
"No…co tady vůbec děláš tak pozdě v noci?" zeptala se Lara s hravým úsměvem (Zajímalo by mě, na jaký instrument taková kráva hraje…).
"A-ale n-nic, znáš to…" nervózně odpověděla Mellisa a zahleděla se pryč.
"Znám, znám...A co práce? Jsi ve vztahu? Kde teď bydlíš?" vyžívala se ve výslechu Lara, protože sama neměla, co říct.
"Omluv mě, ale tvoje otázky jsou mi krajně nezdvořilé. Teď budu nezdvořilá já, tak mě prosím omluv, ale do mého osobního života ti nic není," řekl vůl, otočil se na podpatku, a odešel.
"No, ne. Ve vztahu teď zrovna....nejsem. A...ehm....bydlím nedaleko. Práce, práce....Proč třeba neřekneš něco ty?" vysoukala ze sebe Mellisa až podezřele nervózně, když začala couvat.
Lara začínala Mellisu děsit. Potutelně se usmívala a neuhýbala pohledem. Stále na ni jen tak civěla jako nějaký robot. (Proto, dámy, s sebou neustále nosíme pepřák a klíče - není nic bezpečnějšího, než zabodnout takové krávě klíč od nedalekého bytu do oka.)
"Tak řekneš něco?" pověděla nakonec Mellisa a po tvářích jí začal stékat pot (Tfuj. Já nevím, jak vy ostatní dívky, ale já používám antiperspirant…), "Práce, no jsem teď na brigádě v jednom obchůdku...ehm...a no, všechno jde fajn. Žiju, nejsem mrtvá a tak. Spokojená?" pravila po chvíli, protože se ohromně bála ticha.
(Tak tohle bylo velice nezdvořilé. Kdybych byla krávou, asi se otočím a odejdu.)
"Ale...v klidu, nebudu tě vyslýchat! Myslím, že to máme tak nějak...podobné. Víš, že jsem tě skoro nepoznala?" řekla Lara žertovným tónem k pobavení Mellisy, která se v tu chvíli začala smát jako šílenec. (Počkat, začínám se v tom ztrácet… Vůl se potí a směje se?)
"Jo, věřím...v poslední době mi to říká hodně.....lidí..." pověděla Mellisa, když se uklidnila.
"Hm... jo. V tomhle tom to máme stejné. A...kam jdeš? Zrovna nemám nic moc na práci, tak bych ti mohla pomoct, kdybys chtěla," nevzdávala se svého výslechu Lara.
V ten moment se Mellisa naprosto zděsila. Nemůže jít s ní. Nesmí jít s ní. Trochu se však zklidnila a snažila se, aby na ní strach Lara nepoznala.
Byla totiž prostitutka!
"Já? Já jdu...nedaleko. Ale možná by bylo lepší, kdybys se mnou nechodila..." Mellisa už nevěděla, co má dělat, když znovu uviděla ten Lařin potutelný úsměv (Že si ta kráva něčeho šňupla… No jo, hraje na housle, potutelně se usmívá, drug dealer u Billy...)(Děti, nedělejte drogy!). "Ne-nemůžeš se mnou jít, proto-protože prostě nemůžeš!" vykřikla Mellisa v moment, kdy se místo o Laru začala bát právě Lary (Proč se jí bojí? Jasně, má šrám pře čumáček, ale kravičky jsou většinou roztomilý…).
Lara se rozhodla hrát to na blbou a otočila se k odchodu (Proč blbou? Zdvořilost velela přestávat hrabat už u první známky nervozity protějšku…). Zamumlala něco v tom smyslu, že doufá, že se zase někdy shledají a dělala, jakože odchází, s nadějí, že ji třeba Mellisa zastaví. Nemohla se více mýlit. (Proč by jí měla zastavovat? Kráva někam evidentně pospíchá, vůl by jí neměl zdržovat…) Mellisa odpověděla něco v tom smyslu, že taky doufá, i když vlastně chtěla úplný opak než Lara. Mellisa se rozeběhla opačným směrem než Lara. Už ji nikdy nechtěla vidět. V tu chvíli se Lara otočila a nenápadně následovala Mellisu. Chtěla zjistit, k čemu se chystá tentokrát… (Proč se tolikrát opakují jména? Takových synonym ta krásná čeština má, a ona pořád omílá Americká jména…)
"Nesmí mě vidět. Nesmí mě vidět," šeptala si Mellisa úpěnlivě.
Mellisa náhle vběhla do velice temné uličky, o čemž dopředu netušila, jelikož běžela poslepu (Tak za tuhle skladbu věty musím normálně vyvolat Mexickou vlnu…). Lara se mezitím přikrčila ke zdi a čekala, co se bude dít. (…? Neodešla kráva náhodou už před několika větami?) Cítila se jako malé dítě na pouti. Byla tak natěšená. Byla si naprosto jistá, že teď se stane něco fantastického, stejné jako vždycky (Takže asi asociální voly sleduje pravidelně). Nemohla se více mýlit. Naprosto ztuhla, když se Mellisa otočila.
"Ha-haló? Je tam někdo? Pro va-vaše vlastní bezpečí prosím odejděte..." Mellisa ještě jednou proskenovala ([spílá] Takových slov ta čeština má…) očima okolí. "Ty halucinace....nějak se to začíná zhoršovat..." (Samomluva je první náznak šílenství, just sayin')
Lara znovu začala být napjatá. Ano, tohle teprve bude šou (Voda hu-učí… Po luči-inááách…). Ovšem Mellisa si náhle sela na studenou kamennou podlahu (Podlahu? Kam zase vešla…) a rozbrečela se. Slzy se jí řinuly po tvářích jako dva potoky a Lara to stále vše jen napjatěé sledovala.
"To není fér (Bory šu-umí po-ó skalinááách…)! Proč zrovna já musím být příšera?!" zakřičela Mellisa a utřela si nos do rukávu od mikiny. "Už stejně budu muset jít," vzdychla, pomalu vstala a chystala se odejít. (Ke komu to mluví? o.o) "No nic, tak zase další den čeká. Jen doufám, že už nenatrefím na nikoho, kdo mě znal...už nikdy," pomalu se rozešla, když si všimla podivného obrysu u zdi "Ha-halo? (Halo! Ó-ooo-oooo-ooo-aooo-ooo-óóó… Tadadáááá…! Ta da da daaaaa… Cortana a Master Chief!)" zavolala do vzduchoprázdna (Just sayin', ale vzduchoprázdno je vakuum…).
Lara dostala fantastický nápad hodný génia. Ne! Alberta Einsteina! (Albert Einstein byl génius… IQ 190+, pamatujte…) Je to tak prosté a tak geniální zároveň - bude dělat, že je zeď! ([ABSOLUTNÍ ZÁCHVAT SMÍCHU]) Mellisa dostala panický záchvat a začala utíkat se slovy 'Nikdo mne nesmí vidět!' Znovu se u toho rozbrečela. Lara doufala, že si jí nevšimne. Chtěla si to představení ještě chvíli užít (Tady je někdo vážně psychouš… Užívat si utrpení ostatních…).
No, samozřejmě Lara ani Mellisa netušily jednu prostou věc - že je opět někdo sleduje. Tato tajemná postava přelezla plot (Tak to je opravdu důstojné). A spadla ([ABSOLUTNÍ ZÁCHVAT SMÍCHU PODRUHÉ]). Zaklela a upravila si kapuci. Následně si všimla těch dvou - Lary a Mellisy. Strhla kapuci z hlavy. Teď šla vidět celá její tvář - Neměla levé oko a měla protrženou celou levou část obličeje (Jak může mít někdo protrženou část obličeje?)(Asi z něj má strženou kůži… Half-Face!). Znovu tiše zaklela a doufala, že si jí Mellisa s Larou nevšimly. Také dostala dobrý plán - podívala se do země. Třeba tak ve tmě nepůjde vidět.
(Tak tady už nemůžu. Smíchem jsem si omlátila hlavu o monitor a spadla ze židle. Tahle kravina mě už opravdu dostala…)
Mellisa stále křičela tak, že by probudila i mrtvé a zdálo se, že už se dostane z dosahu Lary, když tu na ni najednou Lara zezadu skočila a začala ji uklidňovat.
[Jde si takhle slečna uličkou. Mává kabelkou, hlasitě vyřvává, že jí nikdo nesmí vidět (nesmírně produktivní), když tu na ní někdo zezadu vyskočí a ona se okamžitě zklidní.]
"Shhh," pronesla Lara uklidňujícím hlasem, když se snažila vyděšenou Laru znehybnit. (Má dvě těla? O.o)
"Pusť mě! Pusť mě! Nevíš, co můžeš způsobit!" křičela Mellisa jako posedlá a snažila se vymanit z Lařiné moci."Prosím, pusť mě, jestli nechceš zemřít." (Tady uděluji cenu Volovi za to, jak se snaží všechny kolem sebe ochránit, i když Kráva vůbec nemusela být Lara, ale ten úchyl, co je okukoval u Billy a spadl z plotu.)
Lara to tušila. Věděla to. Ale…co vlastně věděla? Každopádně si myslela, že se z Mellisy raději odvalí. ([NEKONEČNÝ ZÁCHVAT SMÍCHU]) Mellisa si myslela úplný opak. Lara nic nechápala. Nikdo nic nechápe, nikdo nic neví. Lara si ovšem myslela, že ví. I když ve skutečnosti opravdu nevěděla nic. (Proboha, kvůli týhle povídce se mi protrhne bránice… Vážně, poslední paragraf byl jeden velký záchvat smíchu…)
Na opačném konci ulice se nenápadná postava podívala nahoru. Její chladně modré oko svítilo (Má tam LED žárovičku?). Začínala si myslet, že tu nikdo není (To musí být velká ulice… Lara na jednom konci znásilňuje křičící Mellisu, a tenhleten úchyl zírá do země, aby ho nikdo neviděl, a netuší, kde jsou…). Ale vždyť to cítila. Cítila její auru. Musí zde být. Mellisa zde musí být. Cítila ji. Cítila její auru. (Nebo jí taky mohla vidět/slyšet, jak se ječí a válí se po ní Lara…) Vykročila náhodným směrem. Tušila, že tím směrem se nachází Mellisa. Až na to, že se doopravdy nacházela naprosto opačným směrem. ([POSLEDNÍ NEKONEČNÝ ZÁCHVAT SMÍCHU]) Nakonec se však nějak vymotala a spatřila jak Laru, tak Mellisu. Ale neviděla je zrovna nejlépe, protože jí něco spadlo do LED žárovičky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Giuru Giuru | E-mail | 26. ledna 2016 v 17:36 | Reagovat

Muhehe.. Já jim říkala, že je to blbost a oni to dokonce sepsali. xDD Jop, je to blbost. Byla to jedna RP z jedné straaašně unuděné noci.. Nom.. xD *jde číst, zda tam taky není zmíněná* Nom.. Možná jsem byla míněná Tajemná osoba, přeci jen.. Já napsala jenom jednu větu xD Jinak jo. Celkem jsem se zasmála xD Děkuji za.. Názor?

2 Suri Suri | E-mail | Web | 26. ledna 2016 v 23:22 | Reagovat

Ano, já jsem se podílela na psaní tohodle RPG.
Pokud to nějak vadí, obhajuju to, že to je pouhé RPG, které jsme psaly v pět ráno, protože jsme nespaly.
Každé RPG nemusí být ihned pětihvězdičkové a toto je opravdu jedna z největších hovadin, co jsme kdy spolu napsaly.

3 Giuru Giuru | 27. ledna 2016 v 6:44 | Reagovat

[2]: Souhlasím! xD

4 Marketa Kaki Marketa Kaki | 27. ledna 2016 v 15:14 | Reagovat

*umírá smíchy* xDDDDDD
Ten pocit, když jsem já hrála Laru... XD né fakt! Když Tacelík (autorka, co takyhrála Mellisu)  sepíše další část, budete to  taky Glosit, nebo jak se to skluňuje? *kašlem na gramatiku* cause já se na to sakra těším xDD

5 Giuru Giuru | E-mail | 27. ledna 2016 v 17:09 | Reagovat

Asi budu hnusná na ty, co to psali (že Maki a Tacel..) Ale prosím. Když dá další díl, tak to.. Udělej jako toto neboť jsem u toho málem umřela smíchy.

6 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | Web | 30. ledna 2016 v 7:52 | Reagovat

[1]: Je to neskutečná blbost xD Jo, jasně, jako RPG to mohlo být super, ale co si asi autorka neuvědomila, je to, že RPG a povídka se od sebe ohromně liší... xD

[2]: Hurá, konečně někdo s insightem! Můžu se tě, sestro Marie, zeptat, o čemže v téhle pitomosti šlo? O.o Ráda bych tomu aspoň trochu porozuměla...
Jen se zmíním, že sepisovat kraviny v pět hodin ráno je opravdu něco, na co být hrdá...
Teď se v tom budu trochu šťourat, ale neušel mi Tvůj komentář na druhé časti tohoto příběhu: "Ty úžasně sepisuješ. *w*"
Ale to jen tak pro informaci...

[4]: To jsem ráda, že to bereš s humorem xD Víš, že jsi mi s kamarádkami docela vypálila díru do mozku? xD
Jo, druhou část už mám oglosovanou, přidám jí buďto dneska, nebo zítra >w<

[5]: Děkuji za kompliment, druhá část bude dneska nebo zítra >w<

7 Hanka Hanka | Web | 30. ledna 2016 v 14:14 | Reagovat

Ale tak strašná ta povídka nebyla. Nebo aspoň na Vzhůru do Mexika nemá... :D

Kolik je tam těch postav? Vůl, kráva a úchylný pasáček? :-D

8 Suri Suri | E-mail | Web | 31. ledna 2016 v 14:23 | Reagovat

[6]: Já ani sama nevím o co tam šlo. Přidala jsem se tam asi v polovině hraní.
Vůbec to nedává ani hlavu, ani patu.
A k tomu komentáři. Berme to ze srandy. Já sepisovat tohle RPG... Bych asi chcípla smíchy, nebo to nevydala. A to, že úžasně sepisuje je jen random koment. Já přidávám tyhle zhulený komenty ke všem hovadinám. Ale měla by jsi vidět, jak jsme to psali. Házeli jsme krev a nějakou nenávist přes sebe a hráli volejball nebo co. Mě to po chvíli přestalo bavit a tak jsem tam něco dopsala. Sice ta povídka nemá ani hlavu, ani patu, ale pěkně tam doplnila některé části, i když to nedává smysl. Tacel i normálně píše knihy, a říkám, píše dobře.
Jen tak pro info.

[7]: Asi nějak tak. Mellisa, Lara a Mona. A je to fucked up :D

9 Marketa Kaki Marketa Kaki | 31. ledna 2016 v 14:47 | Reagovat

Mimochodem, tam to, co je první sledovalo a potom uteklo nebyla Mona, ale tady Giu... XD

10 Giuru Giuru | 1. února 2016 v 9:14 | Reagovat

[9]: Já si říkala...
I tady mě mají za úchyla.. Sigh.. Já se tím budu živiiit xDD

11 Mirenia Mirenia | Web | 15. dubna 2016 v 19:59 | Reagovat

Málem jsem se udusila smíchy. Zítra jedem na chatu tak to vytisknu a přečtu to svojí partě :-) Ale tohle mělo opravdu grády: "No ty vole... (Ahoj krávo! Tady vůl!)" - Vážně jsem myslela že rozmlátím klávesnici :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama