Mějte se fanfárově, ahój!

14. listopadu 2015 v 6:48 | Roxie Foxie
Ahojky! Jakpak se máte? ^w^ Já naprosto hrozně, abych řekla pravdu!

A... jak říká nadpis, tak trochu se s vámi loučím. Ano, nejspíš to ani nemá smysl, protože jsem poslední článek napsala... na začátku října, myslím? No nic, ale myslím, že konešně přišel čas udělat tohle.
Na chvilku se odsud stáhnu. Ano, vím, už jsem se stáhla dávno, ale tohle je oficiální. Na chvilku to tu Brook nechám, stejně její články čtete radši XD. Nevím, kdy se vrátím, ale určitě neodcházím nadobro, nebojte. Jenom... prostě potřebuju pauzu, kterou si dávám už několik týdnů, ale blog mi pořád dýchá zezadu na krk, takže bych na to tady chtěla upozornit.
K vysvětlení, um... ne-e, nebude. Na to je to pro mě až moc osobní. Prostě říkám, že se cítím děsně a už to nezvládám. Ano, opět začínám být sobecká (znalci psychologie ví, co to znamená) a chtěla bych si prostě dát pauzu. Posledních pár týdnů to se mnou jde opravdu z kopce. Už to absolutně nezvládám, mám pocit, že se rozsypu jako domeček z karet a moje psychika ze mě teče jako z přetékajícího pohárku. Chci brečet, křičet, někoho zmlátit, smát se, ještě víc brečet... zatímco se na celý svět culím jako měsíček na hnoji a předstírám, že jsem v pořádku. Ale nebojte, emo ze mě ještě není! Jenom si tu musím vyřešit pár problémů, které se v poslední době objevily... No, oni tu vlastně byly pořád, jenom si v poseldní době pozvaly pár kamarádů XD. Ale na obzoru se formuje malá naděje, takže všechno cajk.
Pouze si právě prožívám nejhorší období v životě, žádná křeč.
Ale není to jen negativní, nebojte! Mám tu rozpracovaný jeden dost libový projekt do školy, o kterém snad budu někdy moct mluvit... Je to dost hustý, takže se těšte! Ale... díky němu prokrastinuji všechno ostatní, na čem momentálně pracuju.
Takže tak. Odteď se pozastavují všechny mé povídky a... to je asi vše. Brook bude podle všeho pořád články přidávat, ještě se dohodneme. Mám toho kulíška fakt ráda, je asi jediný důvod, proč ze mě už dávno není Enoby...
Což mi připomíná, že strašně moc děkuji Kristý a Lhářce za podporu. Jste nejlepší!
Takže papá a uvidíme se... někdy? Asi tak!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vesi Vesi | Web | 18. listopadu 2015 v 17:09 | Reagovat

Chjo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama