(Projekt - Jak píšu?) Prolog, verze 2

4. října 2015 v 11:04 | Brook J. Evanger |  Jak Píšu?
Ta předchozí věc byla příšernost, že? No, taky si myslím. Taky jsem se na to po týdnu vrhla. Málem jsem z toho padla do mdlob, ale snad jsem z toho udělala něco ucházejícího. Opravovala jsem to včera, dneska se na to ještě podívám a zjistím, co mi vypadlo...
K těm poznámkám - opět jsem byla velký hnidopich a všechno září červenou barvou. Snažila jsem se tam dát nějaké vysvětlivky, je tam i jeden tip, ale pokud máte nějaké otázky, klidně se mě zeptejte v komentářích :)
Psaní zdar a...
...Zai Jián!







(Hrůza a děs, že? Tak se do toho dáme!)
Černý stín. Černá obloha. Černá krajina. Černá na černé. Téměř neviditelná.
Tedy alespoň lidským okem ne.
(Lepší pro orientaci. Navíc na sebe věty nenavazují. A taky je to epický.)
Kuro člověk nebyl. Stejně ale téměř nedokázal rozeznat své téměř nehmotné tělo v temnotě bezměsíčné noci. Celá jeho postava se vpíjela do černé noci, jako by byla z temnoty stvořená. Jediné, co mohl normální člověk zahlédnout, by byl stříbřitě bílý pásek oby a lemování výstřihu.
(V tomto paragrafu bylo příliš málo vět. Lidé by nevstřebali informaci, takže přidávám několik slovíček.)
Otočil se a podíval se na -spící město pod sebou (tady jsem přejmenovala objekt, protože ho potřebuju do jiné věty a opakovat dva názvy v méně než pěti větách je trochu divné). Zářící světla osvětlovala a barvila oblohu do obrovského spektra barev. Kdyby Kurova přítomnost neprohlubovala stíny, pravděpodobně by světla dosáhla i na světla panelového domu. Přejel černýma očima spící ulice. Tedy, spící. Noční, takhle to bylo. Jak si muž všiml, v posledních několika stoletích se z lidí víc a víc stávala noční zvířata. Chtěl by říct, že za jeho časů nikdo počestný na vycházení z domu po západu slunce ani nepomyslel, ale nebyla to pravda a navíc by si připadal starý. Stejně ho ale noční lidé mírně znechuťovali. Připadalo mu, že těchto aktivit se účastní pouze -ale ztěch- ti starší-ch-, nevyřádění-ých-, hloupí-ých-. Tyto osoby vyrážely do nočních ulic vyhledávat alkohol, sex, a problémy. Kuro se rád alespoň dvěma z těchto věcí rád vyhýbal, minimálně za života.
(Přidávám věty, obaluji kosti masem, přidávám dvousmyslnou poznámku.)
O ty se ale duch nezajímal. Zajímali ho ti, kteří právě spali v budovách stranou od světel. Mladí lidé. Tak rád ukončoval jejich mličké nevyvinuté životy. Miloval, jak na jeho přítomnost reagovali. Zbožňoval, když je mohl dohánět k šílenství a neskutečně ho bavil jejich strach. Prakticky si s nimi mohl dělat, co mohl. Návykový to pocit.
(Dodávám trochu creepy atmosféry.)
Vycvičil se v působení starchu k dokonalosti. Cítil se jako vědec, nebo umělec, který přesně porozumněl svému oboru. Odvážil se říct, že byl nejlepší zdroj šílenství, jakéhoznal.
(Tady se trochu dostáváme Kurovi do hlavy. Jakožto hlavní postava musí člověk přesně vědět, jak funguje, protože se na celý "svět" díváme jeho očima. To, že mu hrabe, a mě děsivě baví psát za charaktery, které nejsou po mentálně tak docela v pořádku je vedlejší.)
(MINI TIP: Použila jsem výraz "jakého znal", místo původního "na světě". Najednou je postava mnohem zdvořilejší a skromnější, že?)
Ke svému řemeslu přistupoval svědomitě. (Následující věta by na začátku paragrafu vyzněla zvláštně, tak jsem připsala ještě jednu.) V předchozích několika letech zjistil, že čím starší člověk, tím méně si uvědomuje Kurovu přítomnost. A zase naopak - když jsou lidé moc malí, taky na něj nereagují. Zkoušel už pronásledovat několik dospělých, ale ani jeden člověk starší třiceti let neměl nejmenší pozitivní odezvu. Děti pod deset let také vůbec nereagovali, pokud se neprojevil ve fyzickém světě.
Před lety spustil sekvenci miniprogramů, aby zjistil, že nejvíce na něj reagují lidé přesně patnáct a půl roku staří. Ostatní jedinci od jedenácti do dvaceti dvou let měli taky téměř stejně (hups, zapomenuté slovíčko) silnou odezvu, ale čím blíže byl člověk k patnácti a půl letem, tím efektivněji Kura vnímal. Paranoia nastoupila téměř hodiny potom, co začal člověka Kuro pronásledovat. Halucinace se projevily do osmačtyřiceti hodin. K jeho trykům přestal být immuní téměř po padesáti jedna hodinách. Když to chtěl Kuro rychle skoncovat, dokázal posednout a zabít člověka během tří dnů.
-To bylo to jediné, co si Kuro přál. Aby ho lidé vnímali. Aby věděli, že tady pořád je. Páchal vraždy, aby lidé věděli, že tam něco je. A taky proto, že to byla hrozná legrace, to taky.-
(Prapodivný to shluk textu, který se snaží vysvětlit motiv. To je na prolog trochu moc, takže paragraf pečlivě zakonzervujeme a použijeme v dalších kapitolách, kde se bude otevřeně mluvit o psychice.)
Kuro se zamyslel.
(Tato malá větička perfektně spojí předchozí dva na sebe nenavazující paragrafy.)
Poslední tři oběti zabil před pěti dny. Jakožto muž jeho věku a postavení měl velkou trpělivost. Rád nechal policii čas, aby našla tělo, rozkoukala se kolem, a pokusila se něco určit. Od minulého měsíce, kdy nechal jednu dívku, aby ho vyfotila na mobil, se vyšetřování znovu rozjelo. Byl kolem toho dost velký kravál. Prý jeho fotku vyvěsili někde v nějakém Interpolu. Vyšetřování dostalo celou skupinu nových konstáblů (mini naznačení, že hlavní postava si ještě ne tak dobře zvykla na moderní dobu) a do čela byl posazený nějakýNěmec.
Kurovi se docela líbil. Při případu před pěti dny propojil vyšetřovatel všechny detaily a k místu činu dorazil pouhých pár minut potom, co duch obětem odsekl hlavy (v tomhle souvětí jsou subjekty tak příšerně nejasné, že všechny musí být pojmenovány). Vážně to bylo na těsno. Ale i kdyby přijel včas - i když si ho -Kuro- Japonec (Nechám si udělat tričko s nápisem "Miluji Synonyma") vážil jakožto rovnocenného protivníka, zabil by ho také. Byl to jenom člověk.
Což mu připomínalo... Docela rád by někoho posedl.
Muž naklonil hlavu na stranu, v černých očích zamyšlený pohled. Dost se nudil (trocha poetiky z Death Note, i když to trochu uškodí charakteru.). Možná by se tentokrát tomu Němci podařilo přijet včas... To by byl poprask. I když měl nerad problémy a nikdy před nepřítelem neutíkal, vždycky by se ve chvíli ohrožení mohl rozplynout na kouř (a Zrcadla. Imagine Dragons!). Trocha zábavy a strachu mezi dospělými nikdy neuškodilo, ne?
I přes tento fakt se už rozhodl. Jako černý ulepený smog se odlepil od střechy činžáku. Oči se mu rozšířily a zornička pomalu zakryla celou duhovku i s bělmem. Zuby se proměnily v úzké jehličky a rty zmizely. Skrz přední uzoučkou díru v zubech vystřelil dlouhý plazí jazyk a ochutnal vzduch. (Víc detailů tady vypisovat nebudu, bude to v dalších kapitolách, až budeme probírat popis postavy.) Hledal. Tentokrát chtěl najít někoho, kdo by na jeho prezenci reagoval opravdu špatně. Při jednom z jeho miniprogramů narazil na důležitý fakt - ženy snášely jeho přítomnost daleko hůře, než-li muži. Hlouběji se v tom nenimral, ale od té doby zabíjel v měřítku 3:2 pro dívky.
Právě teď jednu hledal. Mladou dívku ve věku patnácti let, -jejíž hlavinka se bude krásně vyjímat dva metry od jejího těla- (Out Of Character (Něco jako vypadnout z charakteru, aka OOC, tuto zkratku si pamatujte, budu jí hodně používat), odskočil si k nám Ian z Death Centre.) silnou a krásnou, kterou by mohl posednout. -Možná by si k ní mohl přibrat i nějakou odbočku, aby mohl hrát dvě hry zároveň.- (Divné to souvětí.)
Když tak uvažoval, prolétl stěnou jednoho domu,která se mu objevila v cestě. Byla to vysoká butova s rodinnými byty, jak záhy zjistil. -Perfektní.- (OOC. Kuro není tak sebejistý.) Tady by měl najít to, co hledal.
Proletěl dveřmi jakéhosi bytu a rychle, systematicky ho začal prohledávat. Nesnášel plýtvání časem. Obkroužil postel rodičů, ve které spokojeně oba dva oddychovali. Vedle dvoulůžkové postele stála malá dřevěná postýlka, ve které se převalovalo novorozeně.
Kura nic z toho nazujalo. Snesl se na zem a jemně dopadl na dřevěnou podrážku geta hned vedle kolébky. Věnoval spícímu dítěti jediný veselý úsměv pusou plné smrtících zubů, než se otočil (Tyhle mrňavé detaily dělají mamutí práci na charakteru). Otevřel dveře a tiše je za sebou zase zavřel. Prošel se úzkou chodbou a uviděl další dveře. -Tiše se k nim- (Až moc ticha na jeden paragraf.) Přikradl se k nim a -ještě tišeji je- otevřel je. Vklouzl dovnitř a přešel k pohodlně vypadající posteli.
V ní ležel asi devítiletý chlapec, přesně opak toho, co Kuro chtěl. Chvilku pozoroval, jak se chlapci zvedají bedra. Napadlo ho, že by to přeci jenom zkusil, ale nápad zavrhl. -Znechucený vyletěl ven oknem v chlapcově ložnici.- (Různé druhy postav mi pobíhají mezi povídkami a maskují se jako postavy jiné, aka OOC.) Prošel stěnou a putoval dál.
Samuraj letěl dál. Prozkoumával další byty. Neustále hledal, ochutnával pachy lidí a hledal závan sladké vůně, která by mohla zvěstovat jeho další kořist. Někteří-ré děti- lidé (Kuro není člověk a i když jím byl, tak se docela jako jeden nechová a nevyjadřuje se.) byly moc malé, některé příliš staré, některé špatného pohlaví. Kuro však byl trpělivý. S hodnotami správného rytíře s úsměvem na rtech se snášel do dalších a dalších domů, dokud nenašel to, co chtěl.
"Dobrý večer, -překrásná- (Zní to zkrátka zvláštně.)," -zašeptal- zabroukal (Je lepší, když má postava i svůj styl vyjadřování. Kuro třeba mluví dost melodicky, navíc je to osobitější. A samozřejmě, tady hnidopich miluje, když může projevit svou někdy až prapodivně znějící slovní zásobu.) když se postavil nad postelí asi patnáctileté dívky. Pokrývka zakrývala ženě většinu obličeje a navíc byla od ducha otočená. Skoro jako by předvídala, že přijde. Byla z ní vidět jenom tmavá, hustá kštice vlasů. (Trocha popisu nikdy neuškodí.)
Vytáhl meč wazikashi (Tady jde už jenom o mojí snahu trochu předvést, jaká jsem multikulturní langusta. TwT) a jemně jí jednou, dvakrát přejel po hřbetě ruky, čímž vytvořil malý červený křížek.
-"Jsi moje," usmál se- (Chtěla jsem to mít rychle za sebou a kouknout se na poslední díl první řady serálu (Nervák jaxviňa O.O), takže jsem z chudáka Kuráška udělala úchyla.) Kuro se zářivě usmál, když dívka něco zamumlala a začala se probouzet. Tiše, velice tiše se přesunul do rohu místnosti, kde se téměř odhmotnil. Jediné, co po něm zůstalo, byla nejasná černá silueta. (Tady jde pouze o moji fobii z rohu v mém pokoji.)
Dívka se probudila.
Lov začal. (Meh... tohle bych opravila, ale vypadá to fajn :/)

(Nyní je 23:07 a já jdu spát. Přečtu si to zítra a uvidím, jestli ještě něco přepsat.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lhářka Lhářka | Web | 4. října 2015 v 13:22 | Reagovat

Eh, nějak se ve mně probudila rýpavá nálada. Sakra. Vím, že já nemám se svou úrovní tvorby co mluvit, ale i tak. Maličko si rýpnu, neva?
Máš tam asi tak tři a půl tuny překlepů, tak si to pak určitě ještě projdi, docela do bije do očí xD Hlavně v místech, kde jsi měnila rod u podmětu.
Taky to máš místy hodně kostrbaté. Ze začátku, kde jsi hodně přidávala věty, by to chtělo ještě projít a pořádně to učesat, aby ta návaznost nebyla tak křečovitá. Jestli víš, co myslím.
Ok, tohle je fakt jenom pitomý detail, ale u samuraje z roku razdva, jako je Kuráč, mi vážně nesedí používání slova "program". Je to takové... podivné xD Prostě mi to k jeho osobě nejde.
Teď mi tak nějak došlo, že touhle dobou už to pravděpodobně máš všechno dávno opravené. Eh, to je trošku trapas xD Nevšímej si mě, prosím! >.>
Tak, mód rejpal konečně vypnut xD Oproti první verzi je tohle přímo FTL skok kupředu! A rozhodně líp vyznívá Kurův charakter. Btw ta poznámka s úchylem mě fakt poslala do kolen a já ani nevím proč xD

2 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | 4. října 2015 v 14:43 | Reagovat

[1]: ಥ_ಥ V pohodě ಥ_ಥ
No, já bohužel v Officu nemám kontrolu pravopisu/gramatiky, a když se rozjedu, písmenka lítají vzduchem 。゚( ゚இ‸இ゚)゚。 Jo, teprv první verze, ještě to nastyluju XD
Jo, mozek mi bohužel běhá mezi Death Centerem (mimozemšťani a vědo-techno-tentononc) a ostatním, neovládam to. o(;△;)o
Jo, ještě to opravím, ale děkuju za kritiku (٭°̧̧̧꒳°̧̧̧٭)
Díky ^^ No jo, Kuro úchyl není, on je velectěný rytíř XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama