Mori Turi Te Salutant - Část 4.

17. října 2015 v 7:22 | Roxanne Isenstarovna Flamytailovič |  Mori Turi Te Salutant
Hola hou, fluffíci!
Takže, um... Co říct? První článem přidán na novém počítači! Mercí je už u Marmelády, budiž mu země lehka, a za něj nastoupil Mercí CocroachJunior. Ohledně toho švába se na nic neptejte. Má to co do činění s Facebookem, Tumblrem a Nikem di Angelem z Percyho Jacksona.
A jak vidíte, opět jsem pracovala přesčas a přináším vám opět další část Orlíka. Nebudu lhát, mám toho napsaného docela dost (JENOM KDYBYCH SE UŽ SAKRA DOSTALA PŘES VRABCE, HÁÁÁÁÁ!), takže možná bude i rekordní přidávání. Už mám i celkem vymyšlený oblouk, ale budu si muset znovu přečíst celý DW, aby to sedělo. To přidává další položku na můj dlouhý list TO DO, který počítá už nepočítaje mnoho úkolů do školy a knížek, které si musím přečíst, abych mohla psát fanfikce (protože DN tu dějovou linku nemůže mít ještě složitější -.-")
Oprava - poté, co jsem zkontrolovala, jak dlouhá je tato část musím říct, že za a) tolik toho opravdu napsaného nemám a za b) tahle část je asi nejdelší ze všech, které byly zatím publikovány (MÁ TO ČTYŘI STRÁNKY, DO HÁJE!). A to tam Iza skoro není. Hm.
Nevadí, nevadá, všechno zmáknu! Ale v dalších částech bude trochu kousanec, protože jsou střídavě z Gantova a Izova pohledu -.-" Ne, vůbec to nepřidává na složitosti!
Ale stejně mi připadá, že jsem Gantu tak úplně nevystihla... Ale co, jsem pisálek amatér!
Dnešní předkec je MIMOŘÁDNĚ zmatený, takže já už končím.
Adié!
Roxie Foxie

PS: Nikdy bych nevěřila, že je tak neskutečně těžký psát za Shiro, Fakt, pokud je tak OOC, klidně mi dejte pohlavek.
PPS: Tu horu svalů, teenagera a piercingáče, na který Ganta narazí v zázemí si zapamatujte! Tady se už asi moc neobjeví, ale Mina s nimi má docela velkou historii >.> Heil recyklaci postav.
PPS: MY NEMÁME ŽÁDNÝ GIFY Z DW?! JAK TO?! TO SE MUSÍ HODNĚ RYCHLE NAPRAVIT!


Druhý den se Ganta podle Senjiho rady vzbudil naprosto odpočatý. Rychle se zvedl z postele a začal se oblékat. Ruce se mu na knoflíčcích uniformy trochu třásly, čehož následovaly i jeho zuby. Zaťal čelist a přehodil přes sebe tričko. Teď ještě na nervozitu a strach nebyl ten správný čas. Jeho mozek se dočká.
Popadl jeden z Bonbonů a strčil si ho do pusy. Byl právě třetí den, a on nehodlal umřít. Když se mu hořká pachuť rozlila po chuťových pohárcích, zašklebil se. Alespoň takhle ne.
Bleskově se opláchl a vyčistil si zuby. Před Obludáriem si chtěl dát ještě pořádně velkou snídani, aby měl dost energie.
Přede dveřmi ho uvítala Shiro, která na něj roztomile zamávala rukou ve velké rukavici.
"Shiro a Ganta půjdou jíst koláčky!" prohlásila šťastně. "Že jo?"
"Promiň, Shiro," zavrtěl hlavou Ganta. "Dneska nemůžu."
Bělovláska nafoukla tváře. "Ale Ganta to slíbil!"
Datel nejistě polkl. "Víš co? Dáme si koláčky odpoledne, ano?"
Pokud budu v té chvíli ještě naživu, proběhlo mu hlavou.
"Tak jo!" zavýskla Shiro a začala kolem Ganty běhat kolečka. "Koláčky! Koláčky! Shiro a Ganta budou jíst koláčky!"
"Teď spolu můžeme jíst na snídani," navrhl Ganta.
"Jasně!" souhlasila Shiro a popadla ho za ruku. "Shiro ví, kde dělají skvělé vafle!" S tím ho začala táhnout do nákupní sekce.
Ganta se nad jejím chováním lehce pousmál. Pokud umře, bude mu chybět. Okamžitě si za tu myšlenku dál mentální pohlavek. Přece neumře! Jenom se bude muset na konci Obludária postavit tomu nejsilnějšímu Deadmanovi…
Když Shiro vrazila do jedné z nejdražších kaváren v celém Deadman Wonderlandu, všiml si Ganta, že přímo u pultu sedí Senji a obličej má doslova zabořený v hromadě donutů, hltajíc každý drobeček.
"Dobré ráno," pozdravil ho a přisedl si k němu, zatímco Shiro objednávala obrovské množství sladkého pečiva.
"Čau Juniore," zabručel Senji a nacpal si do pusy celou koblihu naráz. To spláchl polovinou hrníčku kafe na ex. "Jak se cítíš?" zeptal se, když zkonzumoval celé sousto.
"Jsem trochu nervózní, ale myslím, že to bude v pohodě," pokrčil rameny Ganta a vzal si jednu vafli z hory jídla, kterou před něj Shiro položila.
"To je dobře, optimismus je momentálně velmi vítaný," zašklebil se Vrána a pozřel další donut. "V kolik že to začíná?"
Ganta se podíval na hodinky. "V deset. To je za hodinu." Naklonil se k Vránovi a trochu ztišil hlas. "Mluvil jsi s Izayakim?"
Senji se ušklíbl. "Jo."
"Jak je na to?" zeptal se Datel.
Vrána si pozdechl a svěsil ramena. "Je totálně v prdeli. V Obludáriu ještě nebyl, ale… Hodně se bojí." Vážně se na Gantu zahleděl. "Hele, kámo, musím ti něco důležitýho říct."
"Co?" naklonil hlavu ke straně Datel. "Ty moc důležitých věcí z pusy nevypouštíš."
Senji se ušklíbl. "Takže ty ovládáš i sarkasmus?"
"Jo. A ven s tím - co potřebuješ?"
Vráns protočil panenky, ale pak opět zvážněl. "Ať se v tý aréně stane cokoliv, nesmíš zapomenout, kdo Izayaki fakt je," prohládil s pohledem upřeným do svého hrnku.
"To nechápu," podivil se Ganta.
Senji otočil jedno oko v sloup. "V tý aréně dneska uvidíš fakt pořádný sračky. Některý budou zahrnovat Izu. Vlastně; všechny budou zahrnovat Izu. A kdo je Iza?"
"Fakt fajn týpek," pokrčil rameny Ganta.
"Přesně, Juniore," ukázal na něj Senji kusem donutu. "A na to nesmíš zapomenout, až uvidíš ty sračky."
"Okej," přikývl Datel a začal rychle jíst ze své hromady jídla.
"Nepřežer se, nebo ti v aréně bude blbě," poučil ho Senji a sám si nabídl jednu vafli. Ta mu byla vzápětí ukradená Shiro, ze které Vrána opět chytil krvácení z nosu.
Ganta byl akorát v polovině hromady, když se ozval zvuk z amplionu, že se všichni účinkující mají dostavit do jižní chodby. Za tím, kdo nepřijde, budou prý vyslaní Pohřebáci.
Ganta netušil, co to znamenalo, a ani to zjišťovat nechtěl. Místo toho se sebral a vyrazil k jižní chodbě. Shiro ho chtěla následovat, ale potom, co jí to se Senjim tak nějak vysvětlili, trvala na tom, že bude alespoň v hledišti. Tam se ostatně chystal taky Vrána, takže vzal rovnou drobnou dívku s sebou.
V Gantově podbřisku to začalo vřít. Žaludek se mu střídavě stahoval a uvolňoval nervozitou, a snídaně bojovala o přístup zpět na světlo Boží.
Když dorazil na místo určení, jeho sebevědomí kleslo pod bod mrazu. Všichni zúčastnění byly stoprocentně z prvního stupně, ať se jednalo o muže či ženy. Vyděl tu obrovskou přehlídku svalů, tetování, piercingů a hlavně téměř jakoukoliv absenci protéz či chybějících částí těla. Ze všech sálala surová síla a aura zvířecí agrese. Vzduchem se linul pach testosteronu, krve a napjetí bylo přímo hmatatelné.
V tu chvíli Ganta pochopil, že on ani náhodou nemá šanci. Ani Orel.
Opatrně vyrazil skrz dav a snažil se hledět na podlahu, nepřivést na sebe pozornost.
To se mu nepovedlo, protože to napálil přímo do hory svalů před sebou.
Hora zafrkala a obrátila se. Ganta hleděl do obrovské tváře holohlavého Deadmana, jehož pohled se mu propaloval do mozku.
"Co tu děláš, kluku?" zasyčel na něj muž stojící vedle něj. Byl vysoký, šlachovitý a v obličeji měl asi dvacet různých piercingů.
Datel polkl. Co teď?
"J-j-já s-se moc o-omlouvám," vykoktal ze sebe a zahleděl se do země.
Hora něco zavrčela.
"Ser na něj, Taaro," řekl další muž směrem k hoře svalů. Tenhle nemohl být o tolik starší, než Ganta, ale ve tváři měl vepsané jediné slovo - zlo. "Očividně má podělaný kalhoty. V aréně ho můžeš později roztrhat na kusy."
Hora si odfrkla, ale nechala Gantu být.
"Těš se, smrade," zasyčel na Datla teenager a věnoval mu zubatý úsměv.
Ganta se rychle zdekoval a našel útočiště v rohu místnosti. Tam se pokusil co nejnenápadněji opřít a s nervozitou očekával začátek turnaje.
Mohl tam stát asi tak dvacet minut, než se z amplionu ozvalo, že účinkující mají posledních pět minut na přípravu. Dav Deadmanů začal okamžitě vřít, nadávat si a syčet po sobě různá hesla.
Ganta se rozhlédl. Nikde Izayakiho neviděl. Že by to zrušil? Někam se schoval? Že ho tu nenechal jít na smrt samotného…?
Najednou se mezi vroucímí Deadmany rozhostilo hrobové ticho. Ganta okamžitě vzhlédl. Že by už byl čas jít?
Dav se pomalu rozdělil na uličku, kterou směrem ke dveřím do arény přicházela vysoká postava. Ganta by ty zlaté vlasy poznal kdekoliv. Dorazil Orel.
"Izayaki!" vyhrkl nadšeně. "Už jsem myslel, že se neukážeš!"
Zrak všech Deadmanů se najednou přelil na Gantu. Většina z nich měla vyděšený výraz.
Ganta svraštil obočí. Udělal něco špatně?
Izayaki došel až k němu. Rychle k něm zvedl ledově modré oči a téměř nepostřehnutelně zavrtěl hlavou. To Gantu zmátlo. Co se to s Izayakim stalo?
Prohlédl si ho od hlavy až k patě. Orel byl dnes nějaký… jiný. Tvář měl popelavě bílou a měl hluboké kruhy pod očima. Na sobě měl očividně na míru ušitý černý oblek z drahého materiálu, který doplnil krvavě rudou kravatou. Vypadal, jako by šel na pohřeb. Na palcích měl navléknuté malé prsteny se zubatou břitvou. Stejné viděl Ganta i u Senjiho…
S hrknutím si uvědomil, že ani nezná Orlovu Část Hříchu. Do háje! Proč se ho ptal na kastu, když se mohl zeptat na něco tak životě důležitého?!
"Účastníci Obludária mají poslední dvě minuty na přípravu," ozval se z amplionu příjemný ženský hlas. "Účinkující, vyzvedněte si prosím svá startovní čísla."
Ganta vyrazil ke dveřím, ve kterých se objevili dva pracovníci DW s připínáčky se startovními číslicemi.
Všichni uctivě počkali, než Izayaki přijde, vyzvedne si připínáček s nečitelnou ozdobnou číslicí a připne si ho na klopu obleku. Pak nastal chaos, jak se každý Deadman začal drápat pro svůj odznáček. Ganta dorazil jako poslední, v napůl roztrhané krabici už zbýval jenom jeho odznak. Rychle si ho připnul na tričko a čekal dál.
Pracovníci je vzali skrz široké dveře do prostorné místnosti s několika širokoúhlými obrazovkami a pohodlně vypadajícími pohovkami. Ganta si opatrně sedl na kraj pohovky tak, aby nikomu nepřekážel a opět se zahleděl do země.
"Uch… můžu si prosím přisednout?"
Ganta rychle zvedl oči. Před ním stála asi dvacetiletá dívka se zářivě zrzavými vlasy a velkýma, zelenýma očima. V nose měla dva piercingy a skrz ret měla protaženou kovovou tyčinku. Na sobě měla pohodlně vypadající tílko a krátkou sukni. Až na ty piercingy vypadala jako fajn holka, ale po zkušenosti s Kolibříkem už Ganta na první dojem nesázel.
"Já jsem Watarigani Misa," natáhla k němu ruku zrzka. "Sojka."
"Igarashi Ganta," vyhrkl Datel a potřásl jí nabízenou rukou. "Datel."
"Já vím," mrkla na něj Misa. "Vzbudil jsi tady docela pozdvižení! Vrána a Klibřík, dva největší borci tohohle Karnevalu, oba dva poraženi tebou." Zachichotala se. "Takže… tohle je tvoje první Obludárium?" zajímala se.
Ganta přikývl. "Ale vím, jak to chodí."
"Neboj, se všemi tě seznámím," usmála se Misa. Obrátila se přes rameno a zahleděla se na dva Deadmany, kteří zahajovali Obludárium. "Támhleten chlap je Sokol - strašná mrcha. Neskutečně rychlý, ale hodně špatný co se týká obrany. Ta druhá je Hrdlička," kývla na svalnatou ženu ve sportovní podprsence s číslem dva, jejíž tělo bylo až na obličej pokryté tetováními. "Nenech se oklamat jménem - je to dračice. Sázím, že tohle kolo vyhraje ona."
Oba Deadmani se na znamení gongu vydali ven širokými dveřmi vedoucími očividně do arény. Zároveň s nimi zablikala obrazovka všech televizí kolem. Zobrazila se na nich široká, pískem vysypaná aréna jako v koloseu.
Gantovi přeběhl mráz po zádech. Odsud se živý nedostane.
Když do prachu arény vstoupila Hrdlička se Sokolem, zakryl si Ganta oči. Sojka naopak přilepila oči na obrazovku a snažila se pochytit každý detail jejich bitvy.
Ani přes zavřené oči a zakryté uši se však Ganta nemohl oprostit od křiku Deadmanů kolem něj, ať už to bylo hlasité skandování či komentáře z amplionu. Když nakonec první Smršť skončila, odvážil se Ganta zvednout oči. V aréně ležel Sokol, jak dlouhý, tak široký. Nad ní se skláněla Hrdlička a drtila mu hrtan velkou holí z krve.
"A vítězem se stává Hrdlička!" ozval se nadšeně komentátor. "Zajímavé - zabije Sokola, nebo prokáže svou milost?"
Gantovo srdce začalo rychle bít. Už zapomněl na tenhle nechutný pocit z Karnevalu, tohle nechutné cosi, co se mu rozlézalo po celém těle a infikovalo ho jako neznámý vražedný virus.
Najednou se Hrdlička zvedla ze Sokola a obrátila se k davu. Zvedla ruce vysoko nad hlavu a vydala ze sebe vítězoslavný řev. Tělo se jí lesklo potem, každý šlahoun svalů jasně viditelný. Vypadala jako bohyně války, která právě porazila svého dávného nepřítele.
Ganta si oddechl. Takže tentokrát se to obejde bez násil-
Najednou se Hrdlička otočila a přimhouřila oči. Během dvou vteřin hůl přetočila v ruce, napřáhla se a tupý konec zabodla přímo do středu Sokolovi hrudi.
"Pane jo, vypadá to, že Hrdlička dnes nemá na šetrné zacházení náladu!" chechtal se komentátor.
V Gantovi se zvedly žaludeční šťávy. Sledoval, jak Sokol chroptí a pokouší se ze sebe hůl vytrhnout.
Nikdo si nevšiml, že Hrdliččin druhý protivník už opustil areál zázemí.
"Ale no tak, Hrdličko, teď není čas na hraní!" pobídl Deadmanku komentátor. "Tvůj další protivník je už na cestě!"
Do Arény vešel nevysoký muž s širokými rameny a záplavou dlouhých, černých vlasů. V obličeji byl velmi pohledný, až na dlouhý šrám, který se mu táhl na tváři. Ne, že by se to na jeho tváři nějak podepsalo - naopak, vypadal tak ještě divočeji.
"A máme tu našeho starého známého! Otohadaru Kisekiho, našeho všemi milovaného Brhlíka!"
"To je Brhlík," špitla směrem ke Gantovi Misa. "Strašný člověk. Všechny svoje protivníky zabíjí na místě. Svůj první Karneval vyhrál tak, že soupeře uškrtil na jeho vlastním střevě."
Ganta se vyděšeně nadechl.
"Jak tohle všechno víš?" zašeptal.
Misa pokrčila rameny. "Mám dost dobrou paměť na to, co si přečtu. A není tak těžký dostat se do databáze Deadmanů, když umíš využít svoje… dary," ušklíbla se. "Chápeš, ne?"
Ganta chápal.
Jeho zrak sklouzl opět na dvojici Deadmanů, kteří se teď ostražitě měřili.
"Jaká je Brhlíkova Část Hříchu?" zeptal se skřehotavě.
"Uvidíš," řekla tiše Sojka a ukázala na Deadmany. "Vidíš ty dva připínáčky?"
Ganta přimhouřil oči a opravdu - Brhlík držel v každé ruce jeden připínáček, takové ty klasické, co se používají normálně ve škole.
Brhlík je oba najednou rychle vyhodil. Toho využila Hrdlička a rychle k němu vyrazila.
Muž se nenechal rozptýlit a sledoval padající připínáčky. Těsně před tím, než ho Hrdlička stačila praštit po hlavě svou holí, dopadly připínáčky přesně do výše Brhlíkových očí. Ten, místo aby je chytil, rychle vyrazil oběma dlaněmi a… tleskl.
Připínáčky mu očividně propíchly kůži, protože mu z každé dlaně vyjelo několik plátů krve, vypadajíc jako ostří nožů. Během milisekundy se Brhlík otočil a vyslal jeden z plátů Hrdliččiným směrem. Ta musela okamžitě přerušit svůj útok, místo toho máchla holí a nůž srazila. Poté se stáhla a hleděla na Sokola jako na kus něčeho, co našla na spodní straně své vojenské křusky.
Ganta na to hleděl s otevřenou pusou. Celá sekvence netrvala déle, než pět vteřin.
"Hohohó, začíná se nám to tu pořádně rozehřívat!" zasmál se komentátor. "Kdo z našich favoritů dnes asi tak vyhraje?"
Brhlík něco hrdelně zavrčel a bleskově vyrazil směrem k Hrdličce. Rychle si opláceli údery, krev zvonila o krev, a obecenstvo doslova vřelo. Komentátor se rozplýval nad dokonalostí tohoto souboje, Deadmani hlasitě skandovali, Ganta málem zvracel, až najednou…
Hrdliččina hůl naprosto nečekaně našla cíl na Brhlíkově spánku. Úder poslal muže k zemi, spolu se zaúpěním jak z jeho strany, tak ze strany obecenstva.
"Vypadá to, že to Brhlík má spočítané!" zachmuřil se komentátor. "To je pro Deadman Wonderland velká škoda. Byl to statečný a hrdý Deadman, ale bohužel, takovéhle věci se zkrátka stávají…"
Brhlík se na Hrdličku posměšně zahleděl. "Dokonči to, kurvo!" zařval na ní.
"Hovno, ty debile!" zachechtala se Hrdlička. "Užij si Trestnou Hru!"
S tím se napřáhla a pořádným kopancem do hlavy ho poslala do bezvědomí.
"To je naše Hrdlička!" zasmál se komentátor. "Nevyvzpytatelná jako vždy!"
Žena se hrdě postavila a opět vítězoslavně zvedla obě pěsti.
"Kterej zkurvysyn je další?" zahřímala.
"To by mě taky zajímalo," zamumlala Sojka. "Kterej nešťastnej člověk si vyfasoval čtyrku?"
"Neboj se, Ikatsuki," zasmál se komentátor. "Tvůj další protivník je už na cestě!"
Pár minut se na obrazovce nic nedělo.
"Tak kde jsi, ty sráči!" zařvala Hrdlička a praštila holí o zem. "Copak se mě bojíš, ty zbabělče?"
V aréně se nejdřív zjevily dvě naleštěné formální boty. Následovaly je elegantní černé kalhoty smokingu, následně spodek saka, červená kravata a mohutná ramena protivníka. Nakonec se v aréně zjevil Izayaki v celé své kráse s nečitelným výrazem na tváři.
Gantova ústa se zhroutila do zoufalého výrazu. Ne, takhle brzo ne! Vždyť Iza nesmí umřít!
Náhle se však stalo něco podivného.
Hrdliččina kolena se jemně rozklepala a sebevědomí úšklebek jako by jí z tváře někdo rychle omyl vodou.
"Startovní číslo smrti čtyři! Orel Nobora Izayaki!" zakřičel do mikrofonu komentátor.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama