Glosa - Vzhůru do Mexika - Část Druhá (Aneb tato povídka nabírá grády)

23. října 2015 v 15:08 | Brook J. Evanger |  Broočiny Spektakulární Glosy
Ni hao, okurečky.
Páni, to už je dvacátýho třetího? O.o Wuw. Čas běží mnohem rychleji, než jsem si myslela. Ale na Ogygii je to s časem složité, že? TwT
Omlouvám se za předchozí citaci, ale dočetla jsem Krev Polobohů, no, a... dost mě to vzalo (̥ ̥এ́ ̼ এ̥̀) Vážně, pane Riordane, to tempo, s jakým mi lámete srdce a zase ho sešíváte, je neuvěřitelné... No, v OTP zase přibyly dva shippy (k prvnímu jsem nevymyslela dost dobrý krycí název, na druhou stranu, ten druhý je úžasně epický a naprosto neprůstřelný, a nazývá se Lux Noctura :3), moje srdíčko šťastně bije, a já už od půlky října obléhám amazon, abych si koupila Magnuse Chase. Ach jo.
Mimoťapem, všimli jste si nedostatku dobré fantasy v anglické literatuře? Jasně, Eragon, Percy a tak dále, ale kdy kdo z vás narazil na pořádnou surovou fantasy od anglického/amerického autora? Já tedy nikdy. Proto jsem si ve školní knihovně zapůjčila slibně vypadající Die Drachen Kämpferin od Licii Troisi, a doufám, že mě 1) německý jazyk nezabije a 2) italka nezklame. Tak či onak, ve fantasy zatím vedou Poláci. Zkuste se trochu pohrabat v místní knihovně a odneste si Acháju. Jestli vás to absolutně nepohltí, klidně si můžete zažádat o vrácení peněz.
Ech, zakecala jsem se? Už to tak bude. Anyway, tady je další část Mexika, která mě mindfuckuje ze všech kapitol nejvíc. Nenávidím ji, opakuji, nenávidím ji. Ale je na tom něco návykového, na celé téhle povídce. Autorčin blog okupuji dnem i nocí, i když se naděje na novou kapitolu začínám pomalu vzdávat. Budu si muset najít jinou drogu. Nevíte někdo o nějaké?
Děkuji za pozornost, na tělocviku nezpívejte Oooh, you touched my tralala~, učte se brazilské džiu-džitsu, nedávejte sestře pěstí a...

Zai Jián!

(Já po třiceti minutách glosování této kraviny)
(Bacha na mě, mám nový gify se SPN Parody O.O)



Musím si najít nějaké ubytování. Potřebuju sprchu, oblečení. Musím schovat ty peníze (Páni, Mařenka si dělá seznam předsevzetí na další rok, a to není ani listopad O.o).Vyšla jsem z nemocnice a vzala si taxík (Mě stačí Čínský taxíky. Mexický vidět ani nechci X.X). Taxikař mě zavezl před hotel Playa del Carmen (Jakožto vážený student španělštiny musím poznamenat, že jsem ještě neviděla muže jménem Carmen).
[Hodinka Španělské Gramatiky: Tento název, Playa del Carmen, tedy Pláž Toho Carmena, se celým píše Playa de el Carmen. Aby se španělé nemuseli při jejich rychlé mluvě zaobírat dvěma 'e' po sobě, zkracují de el na del. Připomínám, že EL znamená ON či TEN (mužský rod), ekvivalent anglického bezpohlavního THE či německého mužského DER. Před jmény se zásadně nepoužívá, pokud chcete napsat Carmenina Pláž, jak asi autorka zamýšlela, stačí krátké Playa de Carmen. Pokud chcete napsat Pláž TÉ Carmen, a ne Carmena, napíšeme Playa de la Carmen, i když je to hnusné zprasení gramatiky.]
Byl to luxusní hotel v téhle oblasti. Obrovské bazény, krásné moře a bungalovy na vodě (Jak si to naše drsné děťátko ulice dovolí?). Přišla jsem na recepci a sledovala jak ke mě přichází obsluha aby mi odnesla zavazadla. Trhla jsem sebou a zavrtěla hlavou (proč ho tedy sledovala? Vychovaní lidé hned očima řeknou, že pomoc nechtějí...). "Ne děkuji, odnesu si je sama" řekla jsem. Obsluha kývla a odešla. Za pult přišla mladá žena v pracovním hotelovém oblečení. "Vítejte v Playa del Carmen" Usmála se na mě. Byla velmi pěkná (nějaká jiná deskripce...?). Po deset minut jsme zařizovali bydlení. "Ráda bych do bungalovů" oznámila jsem (a slušné slovíčko prosím jsem zabila svojí úžasností).
"Slečno, bohužel se obávám, že jsou všechny obsazené. Mohu Vám nabídnout pokojové apartmá." Vyhledala všechny potřebné věci na počítači. Pečlivě jsem jí sledovala, protože jsem věděla, že je to sekretářka Islámského Státu a chystá se hotel vyhodit do povětří. Nakonec jsem kývla. Dala mi přístřešní apartmá, které bylo ve 13.patře, kartu ke dveřím (spojka A už zdrhla zpět do USA). Poděkovala jsem jí, vzala všechny tašky a šla k výtahům
(Tak a dost. Autorka zřejmě nemá absolutní páru, jak to v "luxusních hotelech" chodí. Kde je záloha za kartu? Kde jsou dokumenty? Recepční nejspíš dostane padáka, protože tyhle hotely si hodně zakládají na bezpečnosti a bez pasu by nikoho nepustili ani do restaurace. Naše proklatá Mary Sue, Dítko Ulice, pas pravděpodobně ani nemá, navíc je údajně i hledaným zločincem USA, a to si pište, že hotely takhle blízko hranic dostávají každý den, takhle honosný pravděpodobně i každou hodinu, zprávu o hledaných uprchlících.). Zdi v hotelu byli pokryté zrcadlami (ta zrcadlo? O.o), (malé písmenko, druháčku) Schody vedle výtahu měli červený koberec (a spojku následovalo druhé A. Ani se jim nedivím, kdybych v tomto slohu spojovala věty já, už dávno bych spáchala davovou sebevraždu). Když jsem se uviděla v zrcadle docela jsem se zděsila. Vůbec jsem nevypadala jako host pro tento luxusní hotel. Vlasy jsem měla rozčepýřené rozmazaný make-up, špinavé triko a kraťasy (kde slečna vyrostla-jsem-na-ulici vzala make-up? Sakra, já bydlím v jednom z nejlepších kompoundů ve městě (moc se neradujte, vodu vypínají bez varování, jednou až na třicet šest hodin, pitná voda neteče, plotýnky jsou dvě, ve stěně díra), v super bytě, a ke šminkám se nedostanu!). Zavrtěla jsem hlavou a rychle jsem vlezla do výtahu. Dveře se zavřeli a výtah vyjel do posledního patra. Chodba byla pokrytá koberci a na zdi visely obrazy (co já vím, a hotelů mám procestovaných docela hodně, třeba luxus Holiday Inn nebo Shang-Ri Lu, v hotelech obrazy na patrech nevisí) (s tím kobercem má ale pravdu!). Podívala jsem se na číslo, které bylo na kartě. 666, výborně, lepší číslo mi dát nemohla (ani technicky ti ho dát nemohla, miláčku. Hotelové pokoje mají předčíslí podle pater, třeba v prvním patře máš 100-199, v třináctém bys tedy měla mít 1300-1399)! Zaklela jsem a hledala pokoj. Přiložila jsem kartu k čipu u dveří a ty se s cvaknutím otevřeli (ti dveře? Fajn.)(Hnidopich sro: dveře se po přiložení karty neotevřou. Odemknou se, ale otevřít si musíš sama). Pokoj byl ohromně veliký, prosklený, (voyeři tenhle hotel musí milovat!) hodila jsem tašky na postel a posadila se na ní (jak tahle část věty sakra koresponduje s jejím začátkem?). Zadek mi zapadl do měkké matrace. Možná až moc měkké (dítko ulice je sice zmalované jako šlapka, ale normálně spí na šutrech). Vstala jsem, zkontrolovala koupelnu. Byla též veliká, (malé písmenko, předej mi vysvědčení z první třídy, spálím ho) Vana byla s masážníma sřiky. Na umyvadlu byla luxusní voňavá mýdla, šampónek a sprchový gel. Napustila jsem si vanu, sundala oblečení a vrhla jsem se do ní (V HOTELECH NEJSOU VANY! SPRCHÁČE 2X3 METRY ANO, ALE VANY NE! Alespoň v těch normálních). Unaveně jsem se opřela a nechala jsem, aby masážní střiky dělaly svou práci. Umyla jsem si hlavu a vylezla z vody. V koupelně byl i fén, tak jsem neváhala a hned jsem ho použila. Oblékla jsem se a vlasy spletla do volného copu. Pokoj měl i svůj trezor. Vzala jsem peníze a všechny je tam naházela, celkem jsme ukradli asi 15 milionu a půl dolaru. Sejf jsem zaheslovala a přiložila svůj otisk prstu ([facepalm na osmdesátou] Trezory v pokojích jsou, ale nejsou sakra na otisk prstu! Sakra, vždyť privátní trezory na otisk prstu mají jenom mafiáni!). Trezor se zavřel s těžkým cvaknutím. Několik bankovek jsem si vzala s sebou, abych si koupila hadry (asi při vylézání z vany vyšplíchla nějaký ten galon na podlahu a nechce zatěžovat uklízečku). Hotel mi zavolal taxi, protože já jsem na osobní telefonát moc Xtra, který mě odvezlo (tak je to v téhle povídce ten taxi, nebo to taxi?) do nejlepší nákupní zóny. Procházela jsem obchody a nevěděla, co koupit (chtělas hadry... Hele, koukej, koukej! Obchod pro hospodyňky!). Na horko jsem byla zvyklá, ale tohle bylo až moc. Vlezla jsem do klimatizovaného obchodu a hned ke mně přicupitala slečna.
"Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?" zeptala se.
"Vylila jsem na zem nějakou vodu, jaký je váš nejlepší hadr na podlahu?"
"Ale samozřejmě, pojďte dál, támhle, hned támhle máme hromádku kapitol Vzhůru do Mexika, které se na nic jiného nehodí!"
"Hm… A nějaký zvon do hajzlu?"
"Použijte autorčinu hlavu, na nic jiného jí nemá!"
"Co byste mi doporučila v těhle vedrech?" zeptala jsem se rázně, protože nebudu ukazovat svou slabost tím, že bych byla slušná. Slečna okamžitě ukazovala nejnovější modely šatů, sukní s topem (PANEBOŽE! ROX! SVĚT SE ZMĚNIL! TADY AUTORKA POPISUJE NĚCO JAKO ŠATY! JE TO SUKNĚ S TOPEM! SEŠITÝ DOHROMADY! TO MUSÍM MÍT!). Zarazila jsem se u jedné sukně a bot (PAM PAM PAAAM). Sukně byla černá se zlatými vzory. Byla dlouhá až na zem, na boku byla roztřihlá až ke stehnům (Miss Děvka Útočí!). Hrozně se mi líbila. Poté jsem vybírala boty. Rozhodně na podpatku, sice jsem byla už tak vysoká, ale tyhle boty byly prostě neodolatelné. Slečna mi pomohla vybrat i top. Byl stejný jako sukně. Nemohla jsem si nedovolit koupit i náhrdelník a náramky. Jediné co jsem opravdu potřebovala byly sluneční brýle (ale všechny ty krámy jsem si do košíku přihodila jen tak, protože waj not). Když jsem se oblékla, vypadala jsem úchvatně. Vlasy z copu jsem si rozpustila a ty se rozpadly po celých zádech s lehkými vlnkami. Byla jsem sexy, zatraceně sexy (no fuj) (Rox, co to tu smrdí? Samochvála zředěná Mařenou, pocitem méněcennosti a sexuální frustrací jedenáctileté autorky?). Tohle až uvidí Alex, zblázní se (no, nevím, jestli se zblázní, ale nediv se, až se na pár hodin zavře do koupelny). Zasmála jsem se. Slečna mi strhla cenovky, které dala do kasy a já šla zaplatit. Vypadala jsem úplně jinak (vešlo dítko ulice a vyšla Miss Děvka). Vyšla jsem z obchodu a dostala jsem přímou ránu do nosu od tepla. Zhluboka jsem vdechla teplý vzduch. Nasadila jsem si sluneční brýle a pokračovala v nákupech.
Blížil se večer a tak já jsem se vrátila zpět do hotelu. Zítra musím za Alexem, (le Chór šílí dál) řekla jsem si v duchu. Otevřela pokoj a shodila ze sebe top se sukní, náramky a zalehla do postele.
Ráno mě probudila uklízečka (na to, jak luxusně ten hotel popisovala, mají dost neškolený personál…). Oblékla jsem si červené šaty nad kolena s černo zlatým páskem (a zápletku nám to přiblíží jak…?). Boty jsem si vzala ty, co včera, rozčesala vlasy, narovnala si je žehličkou a namalovala se (protože Miss Ulic nemůže vyrazit ven, aniž by vypadala jako cosplay Jokera). Vyrazila jsem na nákupy. Zase. Tentokrát jsem si řekla, že si koupím auto (takhle se rozhoduje o koupy auta! Jakýpak caviky s pojištěním, řidičským průkaz, které si naše dítko ulice určitě dovolit nemohlo, značkou, servisem! Tohle je rozhodování!). Takové, co si zamiluje i Alex. Taxi mě opět odvezlo do salonu aut. Vyšel ke mě v obleku muž. Rozhodně autům nerozumím, ale sexy ženská za super autem je prostě ještě víc sexy (tady je jasně vidět inteligence jak postavy, tak autorky. Jenom, při téhle větě mě napadlo - není tohle náhodou troll? Protože takhle odporný nemůže být něco nezamyšlenýho…). S prodejcem jsme se snažili (kdo je tam s ní? O.o) domluvit, jaké auto by bylo nejvhodnější.
"Co BMW i8?" nadhodila jsem. Byla jsem zvědavá. ("Rozhodně autům nerozumím," prohlásila Mary Sue a pokračovala v četbě Světu Motorů).
"Ano, toto auto tu je taky, chcete se na něj podívat?" zeptal se a já kývla. Jakmile mně k němu dovedl, spadla mi brada.
"Slečno, myslím si, že toto auto není zcela pro vás." řekl nerozhodně.
"Perfektní. Beru ho" řekla jsem. Muž kývl hlavou a odešli jsme platit, ale jelikož to auto stojí několik set tisíc v Eurech, pokoušela jsem se mu zaplatit tím, že se na majiteli projedu jako v tom autě, ale poctivý majitel salonu zavolal ostrahu, která mě odvedla na nejbližší policejní stanici. Tam jsem byla obviněna z podvodu a prostituce, a jelikož jsem se ani nenamáhala s ukázkou pasu, který stejně nemám, byla jsem vyhoštěna. V USA mě chytil detektiv On, byla jsem odsouzena za krádež, a zbytek života jsem strávila ve vězení, kde mě dennodenně znásilňovala moje obézní spolubydlící.
"Auto vám přivezeme zítra během dopoledne."
"Ne, chci ho už dnes" Řekla jsem a stále jsem koukala na auto.
"Slečno..." Zasekl se. "Dobrá tedy, dojdu pro klíčky." Já si je od něho vzala a vyjela jsem z garáží, kde parkovala auta. ([tak, a teď jsem dosraná úplně] CO SPZetka?! CO STVRZENKA?! CO SMLOUVA, SERVIS, TECHNIČÁK, KONTROLA ŘIDIČÁKU, DOKLADY, JÁSEZTOHOZBLÁZNÍMJAKJETAAUTORKABLBÁ!)
"Výborně, teď za Alexem" Zasmála jsem se. Auto bylo dokonalé. Když jsem přijela k nemocnici, zaparkovala jsem auto (Jo. Ve čtrnácti letech. Fakt uvěřitelný.). Podívala jsem se na hranice, policie tam už nebyla (Pořád přemýšlím, jak ty hranice vypadají. Co jsem viděla fotky, tak na pevnině je to dost vysoký plot s ostnatým drátem na vrcholu, kolem kterého pravidelně projíždějí hlídky. Na moři netuším, ale musej být fakt hustý, když jsou neprůstřelný.). A (hm, tak to vypadá, že se spojka z minulého dílu nedostala daleko.). Pohodila jsem vlasy a šla za Alexem. Seděl oblečený na posteli.
"Co děláš, jsi blázen?! Kam si myslíš, že jdeš," zavrčela jsem na něj (protože naše dítko ulice se v této povídce zásadně dorozumívá vrčením, syčením a řvaním. Takové to vychování má.). On se na mě otočil a usmál se.
"Kam asi? Nic mi není, nemam tu co dělat." Snažil se zvednout, ale rameno ho zabolelo a trhl sebou. (KRETÉNE, VČERA TI PROŠEL RAMENEM CENTIMETROVÝ KUS KOVU.) (Polemizuji - jak těžké je napsat do Googlu frázičku - 'rána po kulce doba regenerace'/'hojení'?)
"To ani náhodou." Přišla jsem k němu a strčila ho zpátky do postele. Bolestně se zavrtěl a poté hvízdnul.
"Panejo, ty ses se vyfikla, moc ti to sluší." Zamumlal a diskrétně si zakryl klín. Neubránila jsem se mu trochu předvést.
"A to není všechno." Řekla jsem a on jen mávl rukou.
"No jo, ženský." řekl, já se musela zasmát. (tak mě napadá, jestli tuhle povídku nepíše nějaký sexistický prase, které o povaze většiny žen nemá ani ponětí) Podívala jsem se na něho, oči mi padly k ráně.
"Není to vážné, prý mě brzo pustí," Zakřenil se. (OPAKUJI, KRETÉNE - PŘED ČTYŘIADVACETI HODINAMI TI TĚLEM PROŠLA KURVA RYCHLE POHYBUJÍCÍ SE MINIATURNÍ KULIČKA)
Já jsem si povzdechla. Chtěla jsem se zeptat na toho policistu, neustále jsem ho měla v hlavě. Možná to nechám na jindy, ted není v stavu kdy by mi to mohl říct (Schopen rozpoznat okolí - ano.
Schopen mluvit - odškrtnuto.
Schopen hýbat se/posadit se - check.
Schopen erekce - jup.
Schopen prohlášení "Ta kulka, která opustila projektil v rychlosti 1700 metrů za sekundu, která se mi rotující zaryla do ramene - to je jen škrábnutí!" - zkontrolováno.
Takže ne, není schopen říct, "A do prdele, Mařeno, jestli nelžeš, což teda určitě děláš, je to Light Yagami, největší japonská mozkovna smíchaná se supervojákem Stevenem Rogersem a dlouholetým vojenským velitele Erwinem Smithem. Teď se musíme zdejchnout, nejlíp do Sýrie, udělat si plastiku obličeje, a nikdy se do USA nevrátit.") Ještě pár hodin jsme si povídali. Hrozně ráda jsem si s ním povídala. Byl pro mě jako bratr, před kterým jsem se nakrucovala jako striptérka. Okolo deváté večer jsem se sebrala a odešla. Pomalu se stmívalo ([le GASP] NE! V devět večer? Já myslela, že slunce bude v nadhlavníku!) a já se zastavila před autem. Mořský vánek mi rozevlál vlasy. Z plných plic jsem se nadechla, nasedla do auta a odjela do hotelu. Auto mi zaparkovali a já šla na večeři do restaurace. Jídlo bylo exkluzivní, najedená jsem šla do pokoje a přestrojila se do večerních šatů. Byli dlouhé, bílé, lehké, bez ramínek (to mi připomíná ten vtip o třech nymfomankách…). Vlasy jsem si vyčesala do drdolu. Zavřela dveře (tak jo. Přeskakující čas spolknu - to se děje i v lepších rodinách. Ale číslo osoby… [zezelená a jde zničit Harlem]) a šla k baru, který byl na obří krásné zahradě. Sedla jsem si k baru a sledovala, co se děje okolo. Číšník mi přinesl drink. Zvedla jsem skleničku a upila jsem. Rozhlédla jsem se po tanečním parketu.
"Slečna Elishabet (no to mi oholte nohy a říkejte mi princezno, to už se jí zase změnilo jméno?)?" Leknutím jsem se otočila. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Přede mnou stál On (PAM PAM PAAAM…!).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vesi-povidky vesi-povidky | Web | 23. října 2015 v 22:28 | Reagovat

... ... ... Nemám slov ... ... ... O_O :-| Pomalu... ??? ...se blíží... [:tired:] ... výbuch... smíchu :-D !
Kolik tý autorce je? Dvanáct? (:D) Doufám že takhle taky nepíšu (moje hlavní postavy aspoň nejsou děv... Ehm.) :-D
Ale chudinka autorka..:D

2 vesi-povidky vesi-povidky | Web | 24. října 2015 v 10:07 | Reagovat

Já jsem četla, že v mexiku je povolená soulož od třinácti, ale fakt nevím, jestli se smí ve čtrnácti řídit auta..:D

3 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | 25. října 2015 v 5:04 | Reagovat

[1]: A to jsem myslela, že zrovna tahle glosa není moc vtipná XD
No, já bych řekla, že tak deset-jedenáct, ale dess má ucházející O.o Fakt nevím... Možná tu povídku odněkud zkopírovala... Ne, ty takhle určitě nepíšeš :-D Tohleto je Miss Mary Sue Děvka O.o
Jak jako, chudinka? :-D Za to, co provedla mému mozku zaslouží shořet v pekle...

[2]: Já mám podezření, že Mařence je trochu víc, jenom nám to autorka zapomněla říct XD

4 vesi-povidky vesi-povidky | Web | 25. října 2015 v 13:31 | Reagovat

[3]: Asi máš pravdu:D
Bude další díl? Já u toho umírám smíchy, protože kombinace tohohle díla a vtipných poznámek je prostě... :-D

5 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | Web | 26. října 2015 v 3:12 | Reagovat

[4]: Bude, ale nevím kdy >.<

6 V V | Web | 1. prosince 2015 v 21:12 | Reagovat

Doufám, že tam bude On, to je moje nejoblíbenější postava... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama