[Deadman Wonderland Fanfiction] Opět Orel, už bych fakt mohla něco vymyslet...

11. září 2015 v 14:48 | Roxie Foxie |  Mori Turi Te Salutant
Wau wau, madafakas!
Promiňte, ale Roxík je jemně hyperaktivní, protože její na kofein nezvyklý organismus dostal šok z jedné lahve koly. Nechci vidět, jak bych vypadala po kafy...
NIcméně, zpět k článku!Opět další kapitola s Orlíkem, a musím se vám něčím pochlubit. Za poslední dva dny jsem tady kIzovi napsala alespoň čtyři stránky. Cítím se sice jak přejetá traktorem, ale to je v pohodě, pro Izu všechno!
Další věc - právě jsem si uvědomila, jak hrozný je Iza Gary Stu. Můžete mi prosím prominout? Je to jedno z mých prvních mužských OC a vzhledem k mé nulové znalosti opačného pohlaví je prostě... Přespeedovaný jako prase a naprosto nevysvětlený. Zapracuji ne něm, ale... nevím. Co se týče OC do DW, je mým naprostým favoritem Mina. Ta je alespoň trochu popsaná! Grrr...
Nicméně užívejte kapitoly, která je tentokrát věnována Lhářce, která je Izovým fandou numero uno!
Adié, madafakas!
Vaše hyperaktviní Rox!
PS: Pardon, že jsem to odsekla na tak odporném místě, ale jinak to nešlo...



Izayaki ho podobně dřel celý následující týden. Každý den dřel Ganta téměř tři hodiny v kuse, občas ve společnosti Shiro, která se smíchem napodobovala jeho pohyby. Někdy se na něj přišla podívat i Páv nebo Kondor, ale většinou byl přítomný jenom Vrána a Orel.
Izayaki se po celou dobu choval úplně stejně. Pozdravil, pomohl se Gantovi rozcvičit se, dal mu instrukce, trénoval ho, rozloučil se, a byl pryč. To v Ganotvi vyvolalo zvědavost. Když se ptal Senjiho na nějaké informace o Orlovi, Vrána mu odmítl cokoliv o Izayakim říct. Prý že má zavřít hubu, trénovat a nešťourat se Izayakimu do soukromí. To byl asi jediný moment, kdy se Vrána choval opravdu vážně.
Ganta poslechl jeho radu a pustil to z hlavy. Ale pořád mu v hlavě vrtal malý červík zvědavosti.
Nakonec se na Orlovu monotónní rutinu konečně zeptal. Ten jenom pokrčil rameny a prohlásil, že mu samota prostě vyhovuje, ale jestli si chce Ganta někdy pokecat, tak klidně může. Problém vyřešen.
Po týdnu tvrdé práce Ganta nejenže konečně začal cítit nějaké zpevnění bicepsů a tricepsů a jemné zvýšení jeho momentálního psychického stavu, ale Izayaki úplně změnil jejich trénink.
Začal ho učit nejenom jak správně dát ránu, ale jak ránu zablokovat, jak se bránit kopancům a jak si správně chránit životně důležité orgány. Roli útočníka v tu chvíli zastával ke Gantově smůle věčně rozšklebený Senji, který Datla opravdu nešetřil. Izayaki většinu času poskakoval kolem nich a hlasitě na Gantu pokřikoval.
Když se Ganta tak nějak přiučil i tomuto umění, následoval další - a podle všeho poslední - blok tréninku.
Když Ganta následující pondělí přišel do tělocvičny, připravený to opět nandat boxovacímu pytli nebo Senjimu, zjistil, že se něco stalo.
Tak jednoznačně, Izayaki si právě zaplétal vlasy do bandy malých copánků a Senji brblal něco o teplouších. Nikdo z nich nestál u pytle, který se osaměle houpal na podpěře, oba dva stáli uvnitř ringu.
"Čau Juniore!" pozdravil ho Senji, když si ho všiml. "Ještě chvíli a zapustil bych tady kořeny!"
"Čau Ganto," řekl Izayaki s úsměvem a prohrábl si vlasy, aby si rozpletl copánky.
"Ahoj…" řekl podezřívavě Ganta a podlezl provazy do ringu. "Co se děje?"
"Myslím, že už jsi na tom pytli trénoval dost," pokrčil Iza rameny. "Chci tě teď začít trénovat pořádně."
Ganta polkl. "To jako… to jako že budu trénovat s tebou?"
Orel se ušklíbl. "Jo."
V Gantovi začal pípat malý červený majáček.
"Netvař se tak pohřebně," prohlásil s úsměvem Senji. "Dohodli jsme se, že mi za každou tvou zlomenou kost zaplatí dvacet tisíc yenů a já ti z konečnýho podílu předám šedesát procent. Kdyžtak si večer budeš moct koupit něco hezkýho."
Gantova brada propadla až do Evropy.
"T-to jako vážně?" zakoktal se.
Orel přikývl. "Ano, to jako vážně." Pak jeho výraz změkl. "Naštěstí mám své těžce vydělané peníze opravdu moc rád a nerad se s ostatními dělím."
"Takže nejspíš bude přílišně jemnej," prohlásil otráveně Senji. "Ale dohoda platí."
Iza se zhoupl na provazech kolem ringu a vyrazil za Gantou.
"Takže, Datle," zahlásil a začal kolem Ganty pomalu kroužit. "Už jsem tě toho naučil celkem dost. Jak správně dát ránu, jak se bránit proti ráně, kopnutí a jak využít balancu protivníka. Teď se to pokusíš nějak využít proti mně osobně. Připravený?"
Zastavil se přímo proti Gantovi a zvedl ruce do bojové pozice.
Ganta sebou okamžitě trhl. To mu ani nedá čas na rozcvičení?! Rychle napodobil jeho postoj. "J-jasně Izayaki!"
"Hehe, tohle bude prča," zabručel Senji a opřel se o lanoví ringu.
Ganta se na Orla zahleděl a pokusil se zanalyzovat jeho postoj, jak ho Izayaki předchozí týden učil. Viděl, že Orel má váhu přenesenou na levou nohu, kterou držel jemně vzadu, zatímco pravá byla vystrčená směrem k němu, aby na ní mohl později přenést váhu-
Ssssvist!
Z Gantova levého spánku se skrz celou jeho lebku roznesl prudký úder, který ho přinutil spadnout jemně ke straně.
Datel se zapotácel a udělal pár kroků na nabytí rovnováhy. Izayaki ho očividně praštil plochou rukou přes ucho, aby ho vyhodil z rovnováhy, ale jak se tam mohl dosta-
Ssssvist!
Tentokrát byl úder mířený na jeho druhý spánek.
Ganta potřásl hlavou a pokusil se zorientovat. Co to bylo?! Jak mohl být někdo tak zatraceně rychlý?!
Další úder mu přiletěl na temeno hlavy, jakoby pohlavek. Ganta málem přepadl dopředu, ale naštěstí se včas zorientoval.
Rychle se opět postavil na nohy a zvedl ruce. Blonďák stál před ním s širokým úsměvem na rtech a jemně poskakoval z jedné nohy na druhou.
"První kolo, jedna nula," prohlásil posměšně a opět vyrazil.
Na Gantu dopadala smršť úderů ze všech stran. Nebyly ani moc prudké, ani moc bolestivé, ale byly dost otravné na to, aby se Ganta opravdu naštval. Pokoušel se rány odrážet, blokovat, a na chvilku je dokonce zkusil oplácet. Nakonec mu to i docela šlo, když to tak vzal.
Co ho ale udivovalo nejvíc, byl Orlův styl boje. Pořád jakoby… poskakoval z jednoho místa na druhé, jako by měl v sobě zabudovanou pružinu a jeho rány byly rychlé jako útok hada. A ani na vteřinu z Orlovy tváře nezmizel široký úsměv.
"No tak, trochu života do toho umírání!" křikl na něj, když další ranou udeřil plochou rukou Gantu do středu hrudi takovým způsobem, že se Datel skácel k zemi.
"Tohle není umírání, tohle už je posmrtná ztuhlost," prohlásil suše Senji. "Zavoláš krematorium?"
"Vstávej, Ganto," povzdechl si Orel a pomohl Datlovi na nohy. "Nechceš se na to už dneska vykašlat? Vedeš si docela dobře."
"Ne," zavrčel Ganta skrz tvrdě semknuté zuby a opět se postavil do bojové pozice.
Iza pokrčil rameny. "Jak chceš," zazubil se. "Tím líp pro mě."
Ganta nadzvedl obočí. "Co?"
"Doktor mi v poslední době nařídil víc pohybu, abych se zase dostal do formy. Od posledního Karnevalu jsem tak trochu zlenivěl," prohlásil Iza.
"Počkej," prohlásil Ganta a zvedl jednu ruku do vzduchu. Tohle ho zajímalo. "Ty jsi z formy?"
Vzápětí mu téměř nastejno zleva a zprava přiletěla rána, následována ránou do zátylku a do kříže. Toto vše bylo zakončeno rychlým švihem nohy, která Gantu totálně podkosila. Datel se zřítil k zemi jako pytel brambor.
Senji zařval smíchy.
Izayaki se ke Gantovi lehce naklonil a zavrtěl hlavou. "Ne, jsem v naprosté pohodě. Jenom jsem tě chtěl trochu zmást, kámo."
Hladina Gantovi frustrace stoupla o dalších deset procent. Rychle se opět vyškrábal na nohy a zvedl ruce v obranné pozici. Vztek se v něm přeléval jako vařící voda. Nebude přece za slečinku!
"Ještě jednou!" křikl.
"Jsi si jistý?" naklonil hlavu ke straně Orel. "Chtěl bych, aby ses zítra ráno mohl hýbat…"
"Jsem si jistý!" zavrčel Ganta.
Iza si trpělivě povzdechl, a také zvedl ruce. "Dobře, zkusím to s tebou ještě jednou, ale dneska už-"
Nestačil doříct, protože mu ze strany přiletěla tak rychlá rána, že ji málem nestačil zablokovat, následována ránou mířící na jeho žebra. Tu také rychle zablokoval a přetočil se tak, aby stál přímo za Gantou. Tam ho popadl do kravaty a prudce mu stiskl hrtan.
"To bylo dobrý," zasmál se temně. "Hodně dobrý, Ganto. Využít té trochy nudy, co jsi mi poskytl a pak mě málem dostat… Skvělý!"
Pustil Gantu a ukázal mu zdvižené palce. "Myslím, že jsi naprosto ready pro první třídu! …a možná i druhou," dodal zamyšleně.
"Jaký třídy?" naklonil hlavu ke straně Datel. Pořád byl připravený k dalšímu útoku, ale Orel nevypadal, že by se k něčemu chystal.
Iza se zamyslel. "No… Takhle prostě nazýváme úrovně Deadmanů."
"Úrovně?" zeptal se Ganta nechápavě.
Izayaki si povzdechl. "Tohle bude na dlouho…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lhářka Lhářka | Web | 4. října 2015 v 14:07 | Reagovat

Čteno za doprovodu soundtracku z SNK to působí neskutečně epicky *^*
Jak už jsem ti psala, kdyby Iza byl Gary Stu, určitě tě o tom informuji. Věř mi, já mám na Mařeny a jejich mužské protějšky takový super-speciální detektor a ten v Orlově přítomnosti akorát nešťastně popípává, protože nemá zrovna nic jiného na práci xD
Opět hned ze začátku musím říct: Chudák Ganta! Je mi ho upřímně líto a má mé nejhlubší sympatie, opravdu. Dostal pořádnou nakládačku. A jak si ho oba dobírají - to bych fakt nechtěla >.>
"... a brblal něco o teplouších" poslalo  Lhářku přímou dráhou k zemi xDD Nevím proč, ale prostě jsem si tu scénu jenom představila a najednou bum! Záchvat smíchu jako vrata xDDD Celkově mě Senjiho komentáře fakt dostávají xDD "Zavoláš krematorium?" xD
Jak jsi to mohla ukončit zrovna v takovém místě? Jak? Co nejrychleji potřebuji další dávku! Doufám, že máš nějakou v zásobě, protože jinak se na mně asi začnou projevovat abstinenční příznaky. Tahle povídka je totiž fakt boží! A Senji je boží! A Iza je boží! Všechno je boží! @w@
Taky jsem neskutečně zvědavá, kam to vlastně hodláš celé směřovat, protože momentálně nemám sebemenší tušení. A ta zvědavost je opravdu ubíjející >.> Když brzo nějakého dalšího Izu dodáš, vůbec se nebudu zlobit. Vlastně tě budu nekonečně milovat >w<
Jenom jedna technická na závěr: Fakt hodně často používáš slovo "jemně" a je to... no, trošku to bije do oček xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama