[Deadman Wonderland Fanfiction] O Orlíkovi aneb Komedie nejlíp k pláči!

22. srpna 2015 v 9:27 | Rox |  Mori Turi Te Salutant
Ahoj lidi ^^ Tak, jsme zpátky v Číně. Pocity? Shrnuto smajilíkem - TTTOTTT
Abych se vyjádřila k nadpisu - ve vymýšlení názvu jsem naprostý debil O_o Naprosto netuším, jak bych to mohla pojmenovat, a tak jsem během pěti vteřin zkopírovala Shakespeara (kterého jen tak mimochodem naprosto miluju TwT) a jeho komedii Sen Noci Svatojánské. No co, můj mozek je pořád zblblý z jetlacku x.x
Tento článek je pro mou milovanou Lhářku, která mě dnem i nocí prosila, ať tohle už konečně postnu. Tady to máš, zlatíčko! Já teď padám komentovat!
Na zbytek předkecu už moc nemám náladu, jenom že jsem si dneska pomalovala naprosto dokonalou sádrovou sošku Hikari, která mi teď sedí na poličce a hrozí mi, když nepíšu xD.
Adié, mláďátka!
PS: Dneska by už možná mohlo přibýt nějaké to info o Mině, ale pšššt, jestli to nestihnu O_o





Říct, že Ganta byl nervózní by byl hodně slabý výraz. Žaludek a střeva se mu kroutila jako klubko hadů a po zádech mu stékaly kapičky ledového potu.
Ještě jednou si připomněl, proč tu vůbec je. Táhla se k tomu celkem krátká historie a pár vtipných momentů.
Dnes ráno, když spolu s Vránou procházeli obchody a hledali nějakou levnou restauraci na ranní dlabanec, se Senji zmínil o tom, že by se Ganta měl naučit bojovat. Neobešlo se to bez otravování, že je hubený jako lunt, Karneval Mrtvol ho nakonec zabije a toho, že proletí prosklenou výlohou obchodu s dámskou módou, jakmile zafouká větřík. Ganta se samozřejmě bránil, že už dva Karnevaly Mrtvol přežil v relativním zdraví, že je hubený od přírody a že ta výloha je z neprůstřelného skla. Roztržka se nakonec rozvětvila na jednostrannou hádku, když Ganta argumentoval a Senji se akorát chechtal a mlátil ho svými fakty. Nakonec ale Ganta pod Senjiho argumenty kapituloval, když ho Vrána vyzval na pěstní férovku večer v tělocvičně. Poté se mladý Datel ublíženě otázal, cože s tím Vrána tedy hodlá udělat.
Ještě teď ho děsil úsměv, který se zjevil na Senjiho tváři, když mu slíbil, že mu sežene experta na pěsťové souboje a boj celkově. A úsměvem myslel děsivý škleb téměř od ucha k uchu, který by, nebýt událostí následujících měsíců, figuroval v jeho osobních nočních můrách.
Snažil se z Vrány vymámit ještě nějaké informace, ale Deadman neřekl ani slovo, pouze to, že má být v šest večer u hlavní tělocvičny.
Když se ho Ganta zeptal, jestli si s sebou má něco přinést, odpověď zněla prostě. Náplasti, koule a spravedlivý chlapský hněv. A sušenky by taky přišly vhod.
Ganta se roztřásla kolena. Ještě nikdy se s nikým pořádně nepral, ani s kluky ve škole. Představa, že se bude učit pěstní souboje, ho naplňovala oprávněným děsem. Co když se mu něco stane? A tentokrát něco opravdu vážného? Co když ten expert bude ještě horší člověk, než Minatsuki? …shit. Fuck.
"Čau," ozvalo se za ním spolu s hurónským zívnutím. Ganta s hrdelním vykviknutím nadskočil a obrátil se. Za ním stál Vrána a v ruce držel kelímek s kávou. "Máš ty sušenky? Odpoledne jsem si dal malýho šlofíka a dost mě to vzalo…"
Ganta mu podal balíček Oreo, který se mu včera večer podařilo ukořistit. Tušil, že by měl vybrat něco, co všichni milujou.
"Díky," usmál se ospale Senji, roztrhl balíček a jednu sušenku si namočil do kávy.
"Senji…" začal Ganta opatrně, "proč tu jsme tak pozdě? Teď už budou všichni pryč." A proč žereš ty sušenky? Stejně nebyly pro tebe!
"Za a) takhle tu nikdo nebude a nebude se ti smát a za b) náš milovaný expert nemá rád obecenstvo." Senji se opět zatvářil tajemně a dál se soustředil na chroupání sušenek.
V Gantově mysli se opět utvořil otazník. Kdo to sakra je, tenhle expert? Jediné, co si dovedl představit, byl stařičký mistr kung-fu a tai-či nebo obrovská mašina svalů s vyholenou hlavou, maskáčovými kalhoty a zářivě oranžovou píšťalkou na krku.
"A kdo je ten expert?" naléhal na Senjiho.
Ten si jen odfrkl a schroupal další Oreo. "Dočkej času a důvěřuj mi. Copak jsem tě už někdy zklamal?"
Ganta protočil bulvy.
Vrána do sebe kopl poslední zbytky kafe a prázdný obal od Oreí vyhodil do koše.
"Tak," řekl a oprášil si z obličeje poslední drobky, "jdem na to."
Vyrazil směrem ke dveřím od tělocvičny a rázným pohybem je rozrazil. Ganta cupital za ním a modlil se ke všem bohům, které znal, ať je to ten stařeček.
V tělocvičně je uvítal pach potu a gumových žíněnek. Přímo před nimi byl velký ring oplocený provazy - profesionální boxovací ring. Ganta naprázdno polkl. To se jako bude prát v ringu? Sakra, tohle nepřežije… Vždyť i ty rvačky v Karnevalu byla čistá improvizace!
Jak se tak rozkoukával po tělocvičně, uvědomil si, že tam nikdo není.
Už už se chtěl Senjiho naprosto debilně zeptat, kde že ten jeho slavný mistr je, když ho do uší uhodil podivný zvuk.
Pam, pam, bam, pam!
Vrána vedle něj si zamnul ruce. "Už se rozcvičuje. Hahahá, to bude dobrý."
Ganta se ho chtěl debilně zeptat podruhé, tentokrát z čeho to usuzuje, ale pak si uvědomil, že podivné zvuky jsou ozvěny ran do boxovacího pytle. A podle zvuku dost silných.
Tak tohle stařeček nebude…
Senji si přiložil ruce k ústům. "Hej, kámo! Jsme tady!"
Rány najednou přestaly a místo nich se ozvaly bosé kroky, pleskající po podlaze. Ganta zatnul zuby a žaludek se mu ještě víc stáhl. Tohle je zlý. Tohle je moc zlý… Zlýzlýzlýzlý…
"Čau chlape!" ozval se mužský hlas a zpoza ringu se vynořila vysoká postava.
Gantovi rázem spadl kámen z krku. Deadman, který stál před ním, nebyl ani starý mistr karate, ani ex-armádní trenér.
Deadmanovi mohlo být asi tak stejně jako Vránovi, ale byl o malý kousek vyšší. Vlasy měl dlouhé, téměř pod ramena a měly barvu matného zlata. Obličej měl muž rozesmátý a hladce oholený a celkově nevypadal na moc velkého sígra. Vlastně by se nedivil, kdyby na něj letěla veškeré ženské osazenstvo Deadman Wonderlandu - byl to vysloveně hezoun. Ramena měl rozložitá a přes bílé tričko se mu rýsovala linie svalů. Na nohou neměl boty.
Deadman vyrazil k Senjimu. Přivítali se způsobem hodný opravdových chlapů (nastavení ruky, prásknutí o sebe rameny, poplácání po zádech) a prohodili pár slov typu "Sup, nigga?". Pak Senji se obrátil k Gantovi a kývl k němu hlavou.
"Juniore, tohle je Iza, Izo - Junior Ganta."
"Nobora Izayaki,"pozdravil ho blonďák a natáhl k němu ruku. "Orel. Ale říkej mi jak chceš."
To jméno Gantu okamžitě nakoplo do zad. Určitě už ho někde slyšel, jenom kdyby věděl kde…
"Igaraši Ganta, Datel," vypadlo z něj, když Izayakimu třásl rukou.
"Jo, já vím," zašklebil se Izayaki. "Viděl jsem, jak jsi tady Senjimu a tý magorce Minatsuki pořádně nakopal prdel."
Senji si odfrkl.
"Tobě by jí taky nakopal, jen se neboj."
Izayaki nadzvedl obočí. "Nenakopal."
"Nakopal."
"Ani náhodou. Nic proti tobě," mrknul na Gantu.
Ten se jenom přiblble usmál a kývl. Sakra, někdo by mu taky mohl vysvětlit, o co tu jde!
Pak ale Izayaki zatleskl. "Tak, jakýsi zbloudilý vrabeček mi pošeptal, že by se tu někdo chtěl naučit prát!"
"Přesně to jsem chtěl právě říct," souhlasil Senji a práskl Gantu do zad. "Jak jsi viděl, tady Junior je ještě zdaleka amatér-"
"Nakopal ti prdel."
"-a tak mě napadlo, jestli bys mu, jakožto dobrodějný Deadman nepomohl se základama."
Izayaki, pokrčil rameny.
"Klidně. Stejně nemám nic na práci."
Senji se usmál a zamnul si ruce. "Tak jo, tohle bude švanda!"
"Ale, ale…" zarazil se Ganta, když ho duo machrů postrkovalo směrem k boxovacímu pytli, "já vám ani nemám jak zaplatit, pane Noboro!"
Blonďatý Deadman se akorát zeširoka usmál a zavrtěl hlavou. "To nech ležet, Datle. Já stejně nic nechci."
"Jo, tenhle chlap totiž dělá všechno z dobroty srdce," odfrkl si Senji. "Pomáhá všem Deadmanům, zachraňuje vypadlá ptáčátka z hnízd, krmí toulavé psy, vlez mi někam, Izo."
Ganta už radši nic neříkal, a nechal se dotáhnout až k pytli a namotat si na ruce obvazy. Nevěděl, jestli má být nadšený, nebo zhrozený. Malý nervózní tvor v jeho hrudníku sebou začal škubat a vše, co se zatím dozvěděl z Karnevalů o boji, se mu automaticky vykouřilo z hlavy.
"Než tě začnu fakt učit," začal Orel, "musíš se nejdřív naučit jak dát pořádnou ránu." Opatrně se dotkl jeho paže a zdvihl ji do úrovně očí. "Musíš se trochu pokrčit - tááákhle - a trochu podsatit pánev - přesně! Tak, teď se trochu nahni a rozlož ramena."
Izayaki si oprášil ruce a naklonil hlavu na stranu. Ještě provedl pár úprav na Gantově postoji, než byl naprosto spokojený.
Pak se usmál a zvedl jeden palec. "Tak, teď máš oficiálně příhodnou pózu, abys moh někoho pořádně seřezat."
"Fakt?" nadchl se Ganta.
"Jo. A teď už to tomu pytli dej pořádně sežrat."
O dvě hodiny později už Ganta necítil ruce. Izayaki - na první pohled velice sympatický týpek - se změnil na profesionální tréninkovou mašinu. Pořád ho nutil mlátit, kopat a občas i kousat do pytle a nechal Senjiho se mlátit smíchy vzadu. Z Ganty se lil pot a nerozcvičené svaly ho pálily jako čert.
Nebylo by to ovšem tak hrozné, kdyby Izayaki nebyl tak milý. Věčně ho povzbuzoval pro další ránu, pomáhal mu, držel mu ten boxovací nástroj zkázy, řval na Senjiho, kdykoliv se Deadman smíchy svalil na podlahu a celkově to byl nesmírně vstřícný hajzlík.
To dost omezovalo Gantovy možnosti. Poslední půl hodinu už měl sto chutí se vším praštit, ale nemohl se přenést přes pocit, jaké zklamání by mohl v Orlovi vyvolat. Sakra, ať chcípnou všichni sympatičtí grázlíci!
Když už Ganta po dvou a půl hodinách nemohl zvednout ani ruku, zahlásil Izayaki konec.
"Víš, jsi docela talent," uznal Izayaki a posadil se na žíněnku. Ganta sebou práskl vedle něj a začal hvízdavě oddechovat. "Většina lidí to nevydrží ani patnáct minut.
Na, napij se," pobídl ho Deadman. "Dneska si vypotil většinu vody v těle, musíš si jí doplnit." Ganta zachrčel a přijal pet lahev s vodou, kterou mu Orel nabízel.
"Seš borec, juniore!" zechechtal se Vrána a praštil Gantu po zádech. Ganta zasýpal, jak mu rána na chvíli zablokovala plíce. "Většina lidí s tímhle magorem nevydrží ani pět minut! Pašák!"
"Děkuju," zasýpal Ganta a začal ožužlávat hrdlo lahve. Měl v sobě už dobrou polovinu, když se Orel znovu ozval.
"Za jak dlouho se budeš moct postavit na nohy?" zeptal se.
Ganta se na něj podíval s naprosto nevěřícným pohledem. Jestli budu pokračovat, umřu! …chce mě snad zabít? Tady by to nebylo poprvý…
Když Orel spatřil Gantův výraz, srdečně se zasmál. "To byl vtip. Pro tentokrát končíme."
Ganta si slastně oddechl a zavřel oči. Měl pocit, že by mohl prospat celý den.
Najednou do něj něco ze strany prudce narazilo. Ganta na škvíru otevřel oči a spatřil rozšklebeného Senjiho.
"Vstávej, Juniore, tady chrápat nemůžeš!"
Ganta zabručel a vzepřel se na loktech.
"Zvládneš se sám zvednout?" zajímal se starostlivě Izayaki.
"Jasně, levou zadní," zabručel Ganta a začal se pomalu zvedat na nohy.
"Zítra to trochu zvolníme," uvažoval Izayaki. "Myslím, že na první den jsem ti toho nandal trochu moc."
"Málem jsi ho zabil, kámo," zašklebil se Senji. "Fakt, ty by ses o děti starat neměl."
"Je to teenager, a ne dítě," bránil se Izayaki. "Ty už se o sebe postarat uměj!"
Senji skepticky hodil pohledem po Gantovi, který se musel přidržovat zdi, aby neupadl.
"Tenhle?"
Izayaki jen protočil oči a vytáhl zpoza ringu pár okopaných kožených bot a tmavě modré sako.
"Zítra tu buďte ve stejný čas," řekl, když se oblékal.
Ganta si až teď uvědomil, že Orel má na sobě kalhoty stejné barvy jako sako. Oblek? Proč sakra chodí do tělocvičny v obleku?
"Tak čau, kámo," rozloučil se s ním Vrána a pořádně si s ním plácl.
Když se za Izayakim zavřely dveře, obrátil se Ganta na Senjiho.
"Tak co?" zachechtal se Vrána. "Líbil se ti? Protože já se vsadím, že ty jemu jo."
"Je fakt fajn," prohlásil Ganta a promnul si unavené klouby. Dneska bude spát jako dřevo.
Na jazyku mu ovšem pořád zůstávala otázka o podivném blonďákovi.
"Senji… co je Orel vlastně zač?" zeptal se Senjiho a oblékl si tričko, které si během tréninku svlékl.
"Izayaki?" zeptal se Vrána. "Nejlepší rváč v celym Deadman Wonderlandu a můj nejlepší kámoš. Momentálně funguje jako nejlepší trenér nováčků - teda," zachechtal se, "těch, který si daj tu práci ho najít. Ale celkově je to dost libovej zkurvysyn."
"Ty jsi ho taky učil bojovat?" zeptal se Ganta a protřepal si nohy. "Má podobnou techniku jako ty."
Vrána zavrtěl hlavou. "Vedle jak ta jedle. To on mě učil, přesně jako učil dneska tebe."
Ganta zamrkal. Nedovedl si představit, že by se Senji nechal učit od kohokoliv, i kdyby by to byl třeba Bruce Willis.
"Hele, zavři tu držku, než ti do ní nalítaj mouchy," štěkl po něm Vrána. "Já už jsem se pořádně rvát uměl - vlastně jsem už před tím vyhrál svůj první Karneval -, on mě jenom naučil tu svojí zázračnou capueru a pár bojovejch umění, toť vše."
"Takže… on tu byl dřív než ty?" zeptal se Ganta.
"Jo. Já jsem se sem dostal, když mi bylo dvaadvacet, ale Iza už tady byl hodně dlouhou dobu před tím."
Ganta se zarazil.
"Jak to myslíš?"
Senji se na něj zahleděl jediným okem. "On tu byl jako první."
Ganta zamrkal. "Jako… jeden z prvních Deadmanů?"
Vrána kývl. "Jo, jeden z úplně prvních v tomhle místě."
"Počkej, takže on už je tady…"
"Deset let, správně, Juniore."
"To musí bejt děsný. Nedivil bych se, kdyby se zbláznil."
"Od posledního ukončenýho Karnevalu Mrtvol je fakt v lepší psychický kondici." Vrána tleskl. "Ale dost už planého kecání o našem Orlíkovi - padej do postele, zítra máš nástup."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lhářka Lhářka | Web | 24. srpna 2015 v 14:38 | Reagovat

*Záchvat totálního štěstíčka* *Stále ještě záchvat totálního štěstíčka* *Už pomalu přechází* *A... Lhářka už je zase norm- jako dřív*
Ehm, nebyla jsem otravná s tím svým věčným prošením o Izu O.o Jestli jo, moc se omlouvám. Když se na na něj vážně těšila.
A dočkala jsem se a moje reakce byla tak neskutečný záchvat fangirlu, jaký jsem neměla od... poslední Miny. Prostě a jednoduše to bylo naprosto boží!
Vezmeme to popořadě, ok? Ganta, oh man, mě ho bylo vážně líto. Dostat takhle naloženo na jeho ubohoučké netrénované tělíčko, to muselo být něco. Nedivila bych se, kdyby se druhý nemohl ani zvednout z postele xD Ne, fakt mi ho bylo líto. Trénovat po Izou není zrovna procházka růžovou zahradou, co?
Tak dál, dál tu je Senji. Já prostě vážně nechápu, jak to děláš, že od tebe znějí všechny canon postavy úplně, jako by je psal sám autor (ten úplně původní). To mi prostě mozek nebere. Anyway Kiyomasa byl naprosto boží, což u něj není nic moc překvapivého, ale i tak to musím zmínit. Tolik soucitu vůči Gantovi! *ironie jako vrata* Zkrátka byl boží.
Ale kdo bych boží ještě asi tak sto tisíckrát víc, byl bezesporu Izayaki. Ten chlap je fakt bůh. Dobře, asi to maličko moc prožívám. Ale to je jedno. On je vážně úžasnej. Vzkaž mu, že má novou fangirl xD A ne, nevzal mě tolik jenom proto, že je to fešák. I když to mu možná taky něco málo přidává *zamyšlená* Anyway i povahově je to stoprocentní sympaťák a vůbec, já ho vážně žeru. Bude ještě moar Izy, že ano?
Sečteno podtrženo, kdyby byl ještě nášup, vůbec bych se nebránila, protože to bylo vážně skvělé, úžasné a peckovní a vůbec všechna kladná přídavná jména, jaká čeština zná! Ta povídka byla boží, Senji byl boží, Iza byl boží, všechno bylo boží! *maniakální úsměv*
Ehm, asi už bych toho měla nechat, než si o mně začneš myslet, že nejsem psychicky v pořádku nebo tak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama