[Deadman Wonderland Fanfiction] Stále jsem nevymyslela název, a proto - Mina Kokoro Podruhé!

18. srpna 2015 v 19:14 | Roxík |  Mina Kokoro
Ahojky!
No... jak většina ví, předkecy mi moc nejdou (vlastně vůbec ne). A ani tentokrát tohle není výjimka!
Ano, jde opět o další povídku z mé dílny a opět jde o FF na Deadman Wonderland. A ano, opět je to o mé milované Mině Kokoro. Tentokrát jsem se už do toho pustila a nejspíš to půjde na dvě části., protože to nemůžu rozseknout.
Psát z Minina pohledu je lehké jako facka, ovšem tentokrát jsem si vzala trochu těžší sousto (asi tak... milionkrát těžší? Jo, to bude vončo ^^) - a to psát, sice třetí osobou, ale třetí osobou z pohledu Genkaka. A věřtě mi, je to jako najednou šlapat vodu, vzpírat Range Rover, svačit s anglickou královnou a radit Brook s Arinou. To vše za doprovodu ruského metalu. Člověk jen čeká, kdy se rozsype na padrť.
Nicméně si myslím, že jsem to snad mohla napsat docela obstojně. Další části už jsou snadnější, to je zase Mina (vzpírání peříček a hlazení králíčků) Jo, a toho jeho malého záchvatu štěstí na začátku si nevšímejte - Genkaku je přece jenom dobrák od kosti xD.

(Neříkám, že takhle Mina vypadá - jenom se tak chová ^^)
Houmles ptáčátkům zdar!
Roxie
PS: Aby nebyly zmatky - Mina bydlí v DW ^^



Mnich nabil pistoli a přiložil ji k hlavě Deadmanovi, který se krčil u zdi.
"Nějaký poslední slova, než odejdeš do Nirvany, mrcho?" prskl mu do obličeje.
Deadman se pokusil rozmáchnout pahýlem ruky, ze které mu ještě teď crčela krev proudem a vznášela se ve stužkách kolem.
Mnich ji pouze odstrčil rukou a usmál se.
"Tak ti něco hezkýho vyberou v krematoriu, nu což."
Už už se chystal stisknout spoušť, když se chodbou rozezněl křik.
"Genkaku, krmení!"
Mnich se překvapeně obrátil.
"Papání! Dlabanec! Genkaku!"
"Já jí zabiju," prohlásil nevěřícně.
Hlas nevypadal, že by ho slyšel. "Máš tu žrádýlko! Poběž! Ná, čičíčičí!"
Červenovlasý muž protočil oči a stáhl zbraň.
"Počkej," přikázal zmrzačenému Deadmanovi.
Mnich vyrazil dlouhou chodbou směrem k hlasu.
"Haló! Genkaku! Čičičiči!" Ozvalo se kovové zacinkání, jak někdo lžičkou ťukal do okraje hliníkové konzervy. "Poběž, chlapče! Čičíčičí! Kytara!"
"Proboha, dej mi dvě minuty!" zařval Mnich hlasitě do chodby. "Mám tu práci!" Obrátil se, aby zjistil, jestli tam Deadman pořád je. Huf, podle všeho byl. Jestli tohle zvoře… "Důležitou!"
"Fajn, žiješ! Doporučuju ti přijít hned, nebo ti Hibana zase sní veškerýho tuňáka!" Hlas už zněl zřetelněji a taky blíže.
"Zavři zobák a ať mi tam Hibana taky něco nechá!" odpověděl hlasitě Mnich. "Nebo vás zabiju!" dodal, spíž ze zvyku než z výhružky.
"Proboha, já ti to snad donesu!"
"Amatéři," prohlásil Mnich a znovu od pasu vytáhl pistoli. "Tak, a teď-" Otočil se a vyrazil zpátky chodbou. Když došel do chodby, zarazil se. Deadman, ze kterého chtěl udělat krásou červenou květinu na stěně, byl pořád na místě. A to bylo podezřelé.
"Ty si nezdrh?" zeptal se opatrně.
Deadman zavrtěl hlavou a přivřel oči. "Ne. Nezdrh." Zahleděl se na pahýl obou nohou. "Jak asi, idiote?"
Mnich protočil oči, vytáhl pistoli a vystřelil. Malým prostorem se rozezněla velká rána a hlava Deadmana se rozprskla po stěně.
Genkaku zastrčil pistoli zpátky do pouzdra. Popadl kytaru, která ležela vedle, přehodila si ji přes záda a vyrazil znovu chodbou. Na tváři mu zůstal mírně poťouchlý úsměv.
Po pár odbočkách došel až k velkým dveřím. Ošoupal si boty na rohožce s nápisem Welcome to Hell a pak vykopl dveře.
Přivítala ho dobře osvětlená místnost plná Hrobařů. Ti se právě ládovali zapékanými tousty s nakrájenou zeleninou a sledovali ho ostražitými pohledy. Naposledy, kdy se vrátil takhle usměvavý, za sebou za vlasy táhl tři hlavy.
Genkaku něco zavrčel, shodil z ramene kytaru a vyrazil ke gauči uprostřed místnosti. Na velkém černo-červeném koberečku pod ním seděla drobná holčička na růžovém chlupatém taburetku. S nadzvednutými malíčky jedla toust, podle vůně tuňákový.
"Ahoj," pozdravila ho. "Co se děje?" zeptala se, když spatřila jeho sluníčkový výraz.
"Čau Hibano. Kde je Mina?" prohlásil Mnich bez odpovědi a rozvalil se na gauči.
"Dáma se 'Čau' nezdraví," prohlásila pohrdavě holčička. "A Mina je v kuchyni, jako vždycky."
"MINO!!!" zařval Genkaku z gauče.
Z dvojitých dveří na druhé straně místnosti vykoukl ženský obličej a po chvilce se k hlavě přidalo i tělo. Byla to drobná hnědovlasá dívka. Ve tváři vypadala tak na dvacet let, a byla by i celkem vysoká, kdyby se nepohybovala mezi dvoumetrovými Hrobaři. Ve tváři byla celkem roztomilá a modrá očka jí zářila. Na sobě měla hnědou košili krátkými rukávy a černé džíny.
"Přál jste si, Mistře Genkaku?" prohlásila sarkasticky a položila před něj talířek s několika tousty a plechovku koly, už otevřenou. "Jo, a už by ses moh naučit volat mě normálně."
"Dík," prohlásil Mnich a popadl jeden z toustů. "A teď vypadni."
Mina se se sarkastickým úšklebkem se vrátila do kuchyně, kde hodila nohy na stůl a na malém CD přehrávači si pustila jakousi jemnou vážnou hudbu. S pocitem úplnosti si založila ruce za hlavou a začala těkat nohou do rytmu hudby.
Poté, cos i udělala hrnek horké čokolády a naházela do něj pár maršmeláků, vzala do ruky sešitek s menu na následující dva týdny a zkontrolovala program jídla na příští týden.
Jak to, že je tu zase krém šardoné? Neměly to náhodou před pár tejdnama?
Vytáhla ze zásuvky stolu tužku a přeškrtala zítřejší desert. Místo nich tam připsala Brownies. Chvilku se probírala druhy jídla, tady vyškrtla steak, támhle přidala brokolicovou pastu, když se jí hlava už pomalu začala zavařovat. Safra, už zase bude muset vymyslet něco novýho...
Najednou uslyšela plesknutí dveří. Vzhlédla směrem nahoru. Kuchyně nebyla přímo u oddělení Hrobařů, člověk musel seběhnout točité schody a pak dvakrát zahnout přes několikery dveře, než se konečně dostal do jejího království. A ne že by sem lezlo moc lidí.
O to podezřelejší bylo, když do dveří vešel Genkaku se špinavým talířkem od toustů a schroumanou plechovkou. Už jenom proto, že Mnich prostě nádobí neuklízel. Většinou to nechával hromadit se na stolečku, dokud někdo (Mina) nevyrazil a nesesbíral to.
"Co chceš?" zeptala se s nadzvednutým obočím. "Pokud je to zase ohledně Homariho, neboj, to už jsem vyřešila, ani si tady neškrtne."
Mnich hodil talířek do dřezu, plechovku do koše a pak zavrtěl hlavou. Odstrčil židli u stolu naproti Mině a zapadl do místa.
"Ohledně Homariho to není - i když, díky, toho chlapa nenávidím." Podepřel si hlavu rukou a široce se usmál. To taky nebylo úplně normální. "Chtěl jsem ti jenom říct o mém dnešním úžasném vítězství nad silami života a jeho přisluhovačů."
Mina odložila sešitek s tužkou, shodila nohy ze stolu a vypnula rádio. "Tak spusť, drahouši."
"Tákže, věděla jsi o tom tajným výzkumu Bezejmený Žížaly, nebo jak se ta sračka jmenuje?" začal vyprávět Mnich, pořád se sluníčkovým úsměvem. Už to bylo přestalo být neobvyklé a začalo to být sakra zvláštní.
Brunetka zavrtěla hlavou. "Myslíš Bezejmenýho Červa? Teda," zarazila se bleskově, "ne, že bych o tom něco věděla."
Mnich nadzvedl obočí. "Nicméně - dneska jsem zase rozsekal pár Deadmanů na vzorky a doktorka říká, že by už měla mít dostatek studijního materiálu."
Mina se zamyslela. "Takže když jsem odpoledne slyšela ten strašnej řev 'Nažerte se olova, vy prasata hnusnýýýý!!!', tos byl ty?"
"Ne-e," zavrtěl hlavou Genkaku. "To zase Tatuovi rupli nervy a přešel do homocidálního módu. Ale to je od tématu," mávl rukou. "Prostě, doktorka potvrdila, že konečně můžou začít výzkum na projekt Požírače Červa." Zazubil se jako Halloweenská dýně. "A víš, co je zase tohle za sračky?" Zněl jako malé dítě před vánočním stromečkem. A to už bylo do háje divné.
Mina zavrtěla hlavou. "Nějaká super mačo zabijácká schopnost proti Deadmanům?" typla si.
"Umm… ne, ale blízko." Vypadalo to, že už se tomu dostává na zoubek. "Je to prototyp nový technologie, blablabla, technosračkobláboly, která má schopnost pohlcovat Části Hříchu. Naprosto jí vypaří a tím pádem to nikoho přímo nezasáhne!" Mnich se zatetelil jako malá slepička. "Tadá! Co říkáš?"
"Takže… Deadmani budou proti vám naprosto bezmocný?" zeptala se s úsměvem Mina.
"Na to vem jed, Kokoro," luskl na ní Mnich. Pak se zamračil. "Kurva, dneska mi ta radost nějak mi ta stoupla do hlavy… není to moc vidět, že ne?"
"Div že ti kolem hlavy nezačnou lítat holubičky a na obloze nedováděj duhový jednorožci," zklamala ho Mina. "Ale ten Požírač Červů zní fakt luxusně, všechna čest."
Genkaku práskl pěstí do stolu. "Já kurva vím. Už se nemůžu dočkat, až to vyzkoušim v praxi."
"Ale doktorka říkala, že výzkum teprve začal, ne?" uvědomila si Mina. "Takže to asi zabere ještě nějaký čas…?"
Mnich pokrčil rameny. "Asi jo. Ale stejně, na tuhle blbinu to čekání fakt stojí."
Mina chvilku přemýšlela. "Dalo by se to dát třeba i do nějaký zbraně? Protože sekáček proti Deadmanům…" Nechala větu na chvilku vyznít do prázdna, "to by byla pecka."
Genkaku přimhouřil oči. "Nejdřív já, a pak se poptám na ostatní."
Mina se akorát rozesmála a opět vytáhla sešit s tužkou. "Ty jsi stejně trouba. Co máš radši, smažený kuře nebo telecí panenku?"
"Deadmana na cibulce," zachechtal se Mnich.
Kuchařka povytáhla obočí a něco si do sešitku zapsala.
"Ale chci tuňáka," prohlásil Genkaku.
"Měl jsi ho dneska," povzdechla si Mina.
"To je jedno. Ryb není nikdy dost."
Mina nadzvedla levé obočí. "Odkdy jsi přeškolil na zdravou výživu?"
Genkaku pokrčil rameny, hodil nohy v botách na stůl a zhoupl se na židli. "Ani ti nevím. Mniši přece žijou skromnym a zdravym životním stylem, pomáhají lidem ve zdravym životě a tyhlety podobný sračky." Z kapsy vytáhl krabičku cigaret, zapalovač a paradoxně si zapálil. "A ne, já sakra nejsem normální mnich, tak to neopravuj."
"Ani jsem neplánovala," zavrtěla hlavou Mina s úsměvem. Pak se zahleděla zpět do sešitu a začala ožužlávat konec propisky.
Mnich líně vyfoukl obláček kouře a začal se houpat na židli. "Pokud tam máš něco tipu stejk, tak to dej na zítra," prohlásil.
"Jasně, levou zadní," zamumlala si pro sebe Mina, vytáhla ze zásuvky skleněný popelník a položila ho před Mnicha. "Stejk ti můžu dát minimálně až za dva týdny, už to tu mám zapsaný."
"Tak to přepiš," pokrčil rameny Genkaku a znovu si popotáhl z cigarety.
Mina si povzdechla a opět si vložila konec tužky mezi zuby. "Nemáš náhodou něco na práci? Co já vím, trhání křidýlek motýlům, vyhazování ptáčátek z hnízd, topení štěňátek, něco takovýho?"
Genkaku se zasmál, zavrtěl hlavou a oklepal popel z cigarety. "Dneska už ne. Všechny ptáčátka už jsou houmles, štěňátka jsem nenašel a… tys někdy v životě viděla v DW motýla?"
"Ředitel Tamaki jich má pár připíchnutejch na zdi v pracovně," pokrčila dívka rameny. "Napadlo mě, že by to mohla být tvoje práce."
Genkaku vystrčil horní ret a zafrkal. "Sračky."
"Jo, a jen tak mimochodem, jak to dneska teda dopadlo s tou malou kalamitou v jižní chodbě?" zajímala se Mina po krátké odmlce.
Genkaku mávl rukou. "Všechny jsme je nacpali do odpadový šachty a bylo to." Na tváři se mu zaleskl ošklivý úsměv. Už to byl zase ten starý psychopat, kterého všichni zbožňovali.

Minu vzbudilo ostré drnčení budíku.
Dívka se zvedla na loktech, hmátla po budíku a zamáčkla ho. Poté se se zafuněním opět svezla na postel. Po minutě ležení se zhluboka nadechla a posadila se.
Shodila nohy dolů z postele a hlasitě zívla. Slepenýma očima se rozhlédla po pokoji a unaveně zamlaskala. Měla by se dát do práce - budík měla nastavený sotva půl hodinu před tím, než měla opravdu začít pracovat, což bylo půl šesté ráno.
Se zamručením se zvedla z postele. Znovu hlasitě zívla a protáhla se. Poté se předklonila a rukama se dotkla země. V zádech jí to občasně zakřupalo, ale jakmile se pořádně protáhla, cítila, že se jí už pohybuje lépe.
S bosýma nohama zamířila do koupelny, kterou měla přímo vedle ložnice.
"Vypadáš příšerně," prohlásila sama na sebe do zrcadla. Chvilku na sebe zírala do odrazové plochy, pak na sebe vyplázla jazyk a vyrazila ke sprše.
Když se odtamtud o deset minut později vypotácela, cítila se o trochu lépe, ale ne o moc.
Člověk by řekl, že si tady po těch třech letech už zvyknu, pomyslela si, když se dala do česání mokrých vlasů. Zafrkala.
Ha, kecy.

O dvě hodiny později stepovala před černými dveřmi s talířem míchaných vajíček, několika plátky slaniny a hrnečkem horké kávy.
Opatrně zaťukala na dveře kloubem bosého ukazováčku na noze a pomocí loktu si otevřela. Uvítal ji nával dusného vzduchu a pach cigaretového kouře.
Opatrně s hrnkem a talířem vbalancovala dovnitř a nohou za sebou zavřela dveře. Pokoj byl temný - závěsy u okna byly zatažené a prosvítalo z nich minimum slunečního svitu. Z pokoje byly vidět pouze siluety nábytku, ale Minin šestý smysl už věděl, jak se tu orientovat.
Vyrazila přes pokoj, vyhýbajíc se oblečení a všemožných metalových časopisů rozházených po podlaze až k malému stolku na jednom konci místnosti. Opatrně na stoleček položila hrneček s talířem a poté vyrazila k trochu většímu objektu u druhé stěny. Byla to postel, na které se nacházela velká hromada skládajíc se z polštáře, deky, a Mnicha.
"Genkaku…" zabroukala něžně Mina, "je čas vstávat!"
Odpovědí jí bylo zamručení. "Dfhgrrr…"
Mina si povzdechla. Tohle bude na dlouho. Vstávání byl jeden z Genkakových největších nepřátel.
"Vstávat!" zavolala, tentokrát už trochu hlasitěji. "Už je ráno!"
"Hfhgkjhr."
"Vstávej."
"Asdfghjkl."
"No tak, kámo, přídeš pozdě!"
"Mrrroooow."
"Vstávej, ty lemro líná!" zvolala Mina a strčila do něj.
"Dhghfještěpětminůůůůůt…"
"Chlape, už je skoro půl devátý! Zvedni zadek a vstávej!"
Genkaku se převalil a podíval se na Minu otrávenýma zarudlýma očima. "Nemůžeš jít otravovat někoho jinýho? Dost mě sereš, Kokoro."
"Všichni jsou už vzhůru," prohlásila Mina a vydala se k oknu. "Jseš poslední. Jako vždycky."
Muž se posadil a promnul si oči. "Mám tu snídani?"
Mina roztáhla záclony do okna a vpustila do pokoje nával slunečního svitu. "Jo, máš to támhle na stole. Dneska máš míchaný vajíčka."
Mnich něco zamručel a opět se skácel na postel. "Už vypadni, úkol máš splněn."
Mina se naklonila a otevřela okno na větračku. "Nezapomeň, dneska ve čtyři přijde na obhlídku pořadatel Tamaki, tak se dej do pucu."
Genkaku opět něco zavrčel a zahrabal se pod deku.
"Do půl desátý ať jsi dole, musíš na obchůzku čtvrtý sekce," informovala ho stále Mina. "Dávej bacha, od chlapů z šestý ráno jsem zjistila, že to tam pěkně vře. Sokol včera v Karnevalu ztratil kus ruky a je teďka pěkně naštvanej na Brhlíka, takže se to tam dost bouří."
"Všechny je zabiju a bude to," zamumlal Genkaku. "A shodíme do větrací šachty. Zase."
O půl hodinu později stál upravený a učesaný před dveřmi do Deadmanské sekce, ustrojen do svého obvyklého kimonohábitu s Flying V Nirvana na ramenou a hlasitě zíval.
"Neměls včera tak dlouho civět na horory," mumlala Mina a podávala mu malý batůžek se svačinou, lahví koly, a termoskou černého čaje.
"Přestaň mě vychovávat," odfrkl na oplátku Genkaku a posměšně se ušklíbl. "Nejsi moje matka."
"Chudák holka," zamumlala Mina. "Co se s ní vlastně stalo?"
Mnich pokrčil rameny. "Co já vím, někde nejspíš chcípla. Necháš mě už jít, nebo budeš furt něco kecat?"
Mina něco popuzeně zabručela, ale dál nic neříkala.
Mnich si pohodil kytarou na zádech a vyrazil do chodby. Než však udělal první krok, zarazil se uprostřed pohybu a obrátil k zpruzené kuchařce hlavu. "Máš ještě nějaký varování, který mi zoufale chceš sdělit?"
"Jo. K svačině máš třešňovou bublaninu, takže alespoň deset minut po ní nic nepij, pokud večer nechceš bublat taky." S tím se brunetka otočila na podpatku a zmizela v Pohřebácké sekci.
Genkaku s nadzvednutým obočím pokrčil rameny a vyrazil znovu chodbou. Už v polovině na veškerá Minina slova zapomněl. Koho by taky zajímala.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lhářka Lhářka | Web | 18. srpna 2015 v 19:50 | Reagovat

*ABSOLUTNÍ ZÁCHVAT FANGIRLU* *Stále záchvat fangirlu* *ještě pořád záchvat fangirlu*
Tak fajn, už jsem relativně v klidu a schopná napsat aspoň trochu inteligentní komentář. Tákže... je to jednoduše boží! Úžasné! Skvělé! Peckovní! Mám pocit, že čeština má příliš málo přídavných jmen na to, abych mohla vyjádřit, jak moc se mi to líbilo!
Mina je strašně kouzelné stvoření. To, jak se ke Genkakovi chová je hrozně roztomilé. A obecně kdykoliv se Mina objeví na scéně, mám najednou chuť vydávat pazvuky typu: "Jůůůů" nebo "Ňuňu", což u mě rozhodně není normální xD Nechceš udělat nějaký obrázek jako 'Team Mina'? Protože bych si ho s radostí nalepila doprostřed čela!
A Genkaku ve tvém podání je úžasný. Psát ho je občas vážně mordor, to můžu potvrdit, ale ty to zvládáš na jedničku!
Zkrátka a dobře - čím dřív dostanu další dávku, tím lépe. Je to totiž vážně epické čtení.
A věta "K svačině máš třešňovou bublaninu, takže alespoň deset minut po ní nic nepij, pokud večer nechceš bublat taky." je hodná toho, aby si ji někdo dal na tričko! Tahle část je vůbec plná nezapomenutelných hlášek.
PS: Mina a Genkaku jsou totální OTP!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama