Glosa - Bleděmodrá Křídla (Enigma Junior), část 5-6

6. června 2015 v 11:54 | Brookouš a Roxuš |  Spektakulární Společné Glosy

Ni hao, okurečky!
Promiňte nám, že nepřidáváme články, ale pravé zkouškové šílenctví se rozjelo a my opravdu nemáme moc času psát články T-T (musím se ještě naučit paraboly O.O A písemka je v úterý... panebože)
No, a v tomto hektickém čase vám studium Evanger-Flamytails přináší novou Glosu! Jéééj! Rox se sice moc glosování Bleďáků nelíbí, ale řekly jsme si, že když už jsme to začaly, tak to dokončíme... Jo, a máme oglosovanou jednu cizí povídku, kterou zřejmě postneme zítra (či dnes? O.o) a pořád hledáme další materiál, takže pokud by někdo chtěl, může nám dát anonymní typ XD
Název Glosy - proč zrovna Enigma? Protože je tam tolik překlepů, že už to musí být šifra...
Jako obvykle, Brook je oranžová, Rox červená. Užijte si Glosu, neumřete vedrem, nejezte jídlo z pouličních stánků a...

Zai Jián!
Ádié!






Část 5.

Najednou auto zastavilo. S námi všemi to trhlo (Kdepak, to se jenom zhoupl náklaďák po nájezdu armády fetišů). A je to tady řekla jsem. (Co je tady? O.o) Už jsme se neskrývali. Já (drak) : Modrá, šupinatá kůže, ocelově modré oči, bleděmodrá křídla, ocas dlouhý až na zem (OCÁÁÁÁÁS! Nikdo neunikne!) a na každém prstu jeden 5 centimetrový dráp (…co když si chce utřít zadek? O.o "Do you wanna know, where I got these scars…?") . Máma (orel) (Hnidopich s.r.o.: Neměla by tam napsat Orel Bělohlavý? Já jen, aby nevznikly zmatky…) : Celá opeřená, hlava bílá a tělo hnědé ('Murica!). Křídla má taky opeřená, kratší než já a na kažém (Kažém… Ekžém? O.o) prstu pařát (To aby mohla trhat myšičky ˇ*ˇ). Táta (lev) : Vlasymá (Facepalm a jde si zavřít hlavu do dveří.) vztyčené a celý krk porostlý hřívou. Na těle ná (Tady začíná být těch překlepů čím dál víc… Není to nějaká šifra?) (Počkej *vytáhne sešit a začne do něj něco spisovat* Um… ne.)jemnou, hladkou srst, na každém prstu vytahovatelný (Erisdar, Erisdar, je to naopak; zatahovatelný) dráp (Ocas a drápy. Ocas a drápy, sakra! Jsou všude… O.-). Potom má ještě ocas (Nikdo v téhle povídce neunikne…) a pusu plnou ostrých zubů (To by mohl být původ toho 'Kažému'…). To přežijeme (a nebo zahyneme!) vyrušil moje pozorování táta. Dveře se najednou otevřeli (Brook…) a my jsme nadskočili (Fetiši se dostali dovnitř!). Oslnivé světlo mě na vteřinku oslepilo. Mít 5 krát lepší zrak než lidi je někdy zkrátka nevýhodné. (…to mi připadá až nějak moc dobrý. Ségra, přines Knihu Mary Sue!) Najednou mě něco chytilo za krk. Odhalila jsem zuby a zasyčela (A to zase udělala jak? >.> Co já vím, tak draci jenom řvou… A telepaticky komunikujou! [Safirááá-sama]). "Nechte toho, míří na vás padesát pistolí" řekl někdo a olízl si rty. Mezitím si moje oči zvykly. Byli jsme v nějakém areláu (Tady se zvládám jenom smát). Okolo nás byli nějací fetiši (muži), kteří měli samopaly, nebo něco takového, (BERETTA 92FS!!!) a neprůstřelné vesty. "Tak, teď hezky půjdete s námi nebo se stane něco hodně ošklivého (Groupáč O.O Už je to tady) (Nechceš se už uklidnit, ty můj malý úchyle?)" řekl muž kterého jsem si předtím nevšimla. Mluvil na nás takovím (Mladým, mladý volečku, mladým…) hlasem jako se mluví na malé děti a hrozně p-o-m-a-l-u. "Umíme vaši řeč, tak na nás, prosím, nemluvte jako na idioty (K tomuhle se raději vyjadřovat nebudu) " řekla jsem a nechala se trošku ovládnout svojí zvířecí částí. Výsledek: Hluboký a vrčivý hlas (Rrrrrr… ;D) (Jestli má vrčivej hlas, měla by přestat kouřit -.-"). Perfecto. Asi jsem ho trochu vyděsila, protože ukázal na muže který držel tyč (O.O Já to nebudu číst dál, tohle je na mě až moc erotický O.O) (Brook, klídek…) která se spojovala s takovým obojkem co jsem měla kolem krku, kterého jsem si předtím nevšimla (Počkej. Ona má na krku obojek a nevšimne si toho? On jí někdo na krk navlíknul zatracenej obojek a ona to sakra neví?! Jak ty to děláš…). Ten zmáčknul nějaké tlačítko a mě asi měla tělem projet bolest. Ale nic. Nejspíš moje šupiny izolují i takovéhle vymyšlenosti (Gratuluju ke správnému Y, ale… Elektřina je vymyšlenost? O.o). Já jsem se zasmála. On vykulil oči. "C-c-co (T-t-tady K-k-k-kokta, c-c-co si p-p-p-přej-j-jete?) (Jedny velký hranolky, BigMaca a dietní kolu. Děkuji.) se děje? Neměla by jste (Odkdy fízlové někomu vykaj? O.o) cítit bolest?" zptal se mě. "Asi ano, ale ne (Jo! Ne! Jo! Ale ne! Ale jo!). Takovéhle lidské hračky na nás nepůsobí" zasmála jsem se a olízla si rty. Byla jsem teď mluvčí rodiny, i když byl vůdce táta. Jejich mluvčí odvrátil hlavu a začal řvát na jeho muže. "Tak, padam, padam, padam! Ať jsou do hodiny v sektoru Kurvydíra (FacePalm.)!". To nevypadalo dobře. Ale abych jim nezkazila radost (A proč by jim nemohla zkazit radost? Ten záhadnej obojek na ní nefunguje, tak proč se dát lacino? …tak fajn, tohle vyznělo úchylněji než jsem zamýšlela. -.-"), jsem šla s nimi a rodiče šli za mnou (Instinkt rodiče lvl 0.). Bylo to nepříjemné, když mi ten obojek rozdíral šupiny. Ne, že by to bolelo ale vydávalo to nepříjemný, kovový zvuk (Aby to byl ještě dřevěný!). Došli jsme do nějaké budovy, která zřejmě byla sektor Kurvydíra. Po celou dobu na nás mířily pistole. Nakonec jsme zastavili před ohromnými kovovými celami které vypadaly jako garáže (Já nevím, jak to děláš, že já si vždycky představuju něco úplně jinýho…). Prohlédla jsem si je a pak zaskučela. Ve všech celách byla zavřená nějaká zvířata z našeho světa. Byli tam Fénixové, Hatyardi, Felrady, Bayrové a dokonce i Felrak, nejdivočejší zvířata která kdy žila na naší - i téhle - planetě (Tady si někdo zavařil mozeček nad těmi názvy O.O) (To by ti ten mozeček už musel bouchnout…). Nechápala jsem jak ho mohli chytit (Za ocas. Ocas je slabina.) (A nebo za drápy, od kterejch má polovina postav rozedřenou prdel.). Ale - jako všechna zvířata tady - měl v očích smutek a nenávist (Já mám v očích bělmo a duhovky, ale jak myslíš…) (Já tam mám šedej zákal…). Jakmile nás uviděl, začal sebou mlátit protože chtěl jít ke svým (Ke svým co? Jednohubkám? Sekačkám na trávu? Zvonům do hajzlu?). Chtělo se mi vytrhnout a běžet je všechny utěšit. Taky jsem se o to pokusila (Pokus - Omyl!) (Takhle tvý povídky obvykle fungujou…). Rychle jsem se otočila a vyrvala nějakému muži tyč ,která mě spojovala s obojkem, z rukou (Složité to souvětí…). Potom jsem roztrhla ocelová lana (A to jako jak? Ocelový lano, halóóóó!) protože smutek v Felrakovích očích mi dal sílu (Dejte mi svou sílu, obyvatelé země!!! HA-KA-ME-HA-RÁÁÁ!!! [Nebo jak to je…]). Potom jsem polkla jak nejvíc jsem dovedla a to rozškublo obojek (Watafak? O.o) . Všechno to, během tří sekund (Um… tři vteřiny jsou náhodou docela dost!). Potom jsem letěla k cele, roztrhla mříže a objala jeho krk (Mříže mají krk? Od kdy? O.o). Mezi námi kolovala energie (Zase ta erotika O.O) (Brook, už se fakt uklidni, jo?)a já poznala že se mu líbím (Tak jo, už tě chápu…). Najednou jsem ale pocítila strašnou bolest vedle páteře a pak ztratila vědomí.


Omlouvám se za pravopisné chyby, bydlíme v Německu a já nemám možmost studovat češtinu (To třetí slovo od konce to tak nějak naznačuje, miláčku…)



Část 6.

(PŘEDMLUVA AUTORKY)
Omlouvám se (čárka, zlatíčko) že další epizoda je sž (povídám, šifra to je…) (*ukáže jí sešitek* Není, fakt se omlouvám, ale není. Erisdar byla prostě malý nemehlo.) teď, ale na notebooku nemám českou klávesnici a nechtěla jsem (čárka!) aby jste luštili text bez čárek a háčků (počkat, jakej notebook? Já tenkrát ještě svůj laptop neměla O.o Takže nejenom hyperaktiv, ale taky chronická lhářka…) (Ale ne, to bylo to, jak jsme vždycky zabíraly mamce noťas a zíraly jsme tam na BeyBlade! …tak jo, tohle jsem nechtěla, aby někdo věděl, ale je to venku.)


Najednou jsem ale pocítila strašnou bolest vedle páteře a pak ztratila vědomí.


* * * * * * * *


První co jsem ucítila po probuzení byla otřesná bolest v oblasti páteře. (tak to může být krk, kříž, ten tvůj slavnej ocas… Rozhodni se!) Co když mám ochrnuté nohy? pomyslela jsem si a rozklepala se (jasně, mě taky vždycky, když se probudím a bolí mě záda z tělocviku, napadne, že mám ochrnutý nohy -.- Protože sis nemohla skřípnout míchu, nebo nakřápnout obratel, když tě bolí záda, je to jasný příznak ochrnutých nohou -.-) (Umm… tak tu poslední větu tvý reakce jsem nějak nepochopila…?). To bych pak nemohla dokončit studium* (Hvězdička O.O) (Ajajajajaj! [Ubili negra, ubili…]) a celý Rawlett by se na mě díval s opovržením (objev! Rauled není místo, ale člověk!). Zkusila jsem pohnout palci u nohou a s úlevou jsem zjistila že nohy pracují dobře. Pak jsem si uvědomila kde jsem. Svítilo na mě hrozně silné, bílé světlo a štípalo mě do očí (tohle je trochu divný. Neměla si teda nejdřív všimnout toho světla, a až potom nataženejch trapéz? O.o) (Třeba měla zalepený oči tim šedým zákalem…). Podívala jsem se na sebe a zjistila jsem, že mě někdo převlékl do jakéhosi oblečení. K mé nelibosti se mi líbilo (tohle je asi něco jako 'postava odešla, ale neodešla'). Byl to jakýsi, asi 10 centimetrový, černý, vyrobený z nějaké hebké, natahovatelné látky top a černé šortky ze stejného materiálu (*kontroluje pravítko* A podvazky nebyly? Protože tohle vypadá jako kostým sexbomby O.O). Podívala jsem se líp a zjistila, že z mého těla vede spoustu malích (*headwall* *headwall* *headwall*) (Rox, máš ještě zbytek tý borový vody?) (Hele, klídek, jo? Právě jsi vyšla z čtvrtý třídy, tohle jsme ještě nebraly!) hadiček. Pomalu se mi začal vracet sluch (a kde byl? Přivez fotky?) a já uslyšela nějaké mluvení.
"...(velký písmenko) (Já myslím, že tady zrovna být nemusí!) to bylo silné, neměl jsi mířit tak přesně."
"A co jsem měl dělat, když ta holka málem zdrhla s tou létající potvorou!?".
Otočila jsem pomalu hlavou a uviděla jsem nějkou (ta šifra je tu zas… pojmenuju jí Enigma Junior) (*znovu na ten sešit kouká* …počkej, když to ALE PŘEČTU POZADU…! Ne, nic.) vědkyni (Jolanda!) (To by musela být věštkyně… Ale kdo nezvládá multitasking?) a muže, který nás před tím vedl do "sektoru Kurvydíra ".
Najednou jsem si všimla co má v ruce a srdce se mi málem zastavilo. Byl to Nakhed (BOROVOU VODU! NEJLÍP POSVĚCENOU!) (DVOJTOU!) jedna ze zbraní kterou ukovali Dávní (tak originální…) když bojovali s Rawlettany. Děsivé zbraně, které nás mohli prošpikovat jako špízy. Tento měl tvar středního vrhzacího (potřebujeme pana Cumberbatche, aby to pro nás rozlousknul) (*horlivě prochází internet* Žádná podobná šifra tu není, mylorde!)nože a maličko zářil. Takto se vždycky rozsvítí, když je na něm krev. Byla to ta moje. (Ne, moje. Ta mi teď teče z očí, když to čtu.) Byla jsem šťastná, že jsem to vůbec přežila.
Ta rána na zádech musí být hrozná. pomyslela jsem si.
"Á, už jsi vzhůru." vyrušil moji prohlídku hlas té vědkyně ("Milá zlatá, už teď ti žehnám…!").
Otočila jsem rychle hlavu, trošku zavrčela a mrskla jsem ocasem (OCÁÁÁÁS!) (A kde jsou drápy? …zaražený v zadku, už chápu.).
"Pardon, pardon." řekla zase ona. Bylo jí asi 20 a měla hnědé vlasy (velice důležité pro zápletku, to určitě) (Dvacet? Kdy měla čas dokončit studium?) (Co já vím, třeba je to Simmonsová…).
"Říkal jsem ti že to jsou zvířata." řekl ten muž posměšným (*zakucká se* Jakým?) hlasem. (Herm, ehrm, promiňte, *koukne na cedulku* …seržante Barnesi, ale pokud to vypadá aspoň trochu jako člověk, chodí to jako člověk a má to rozedřenou prdel od drápů jako člověk, je to sakra humanoidní emzák a k těm se chováme jako ke kamarádům! PS: Dáte mi autogram?)
"Já nejsem zvíře, mám jenom jeho podobu." řekla jsem a zúžila zorničky (jak? O.o To bych se chtěla naučit…) (Přivřeš oči a je to…). Ten muž mi začínal lézt na nervy. (mě lezeš na nervy ty, ale to je jedno…)
"No tak, no tak, nechte toho" řekla ona (kdo? Jolanda?) (Ne, byl to svatý anděl lorda Gabena, našeho pána a spasitele!)a obrátila se ke mě. "Já jsem Carol (blbost. Jolanda v přestrojení je to.) (Prdlajz! Anděl lorda Gabena je to.). Ty jsi Keter, viď?" (Ne, já jsem Klaire, její druhá osobnost! Keter je teď zavřená v ledničce v mým mozku!). Skvěle. Už prokoukla moji identitu. (*šeptá do vysílačky* Lorde Gabene, tohle je B, byli jsme odhaleni! Kód Pelikán, opakuji, kód Pelikán, Lorde Gabene!) (Zachovejte klid, B a udejte svoji polohu! Záchraná jednotka už je na cestě!) Aby jste věděli, nejmenuji se Katie (*scrolluje nahoru* Před chvílí to byla Klarie. Roztrojená osobnost?) (Tak jo, změna. Klaire se mačká s Keter v tý ledničce v mým mozku.) Wenderská. A nepřestěhovali jsme se. Prostě jsme museli utéct. Obvinili nás z vraždy a měli být popraveni. (Takže Rauled je ještě vidlákov, kde se pořád věří v nejvyšší tresty?) Tak jsme utekli do jiného světa a změnili si jména. Jinak to nešlo. Věděli jsme (čárka bohužel utéct nestačila a byla popravena) že jsme tu vraždu nespáchali. (Měli jste si zaplatit lepšího právníka. Vaše vina, rozdrápaný zadky.) Zemřela totiž moje sestra. Jak jsem tak přemýšlela, vstoupli (no fůj…) mi do očí slzy.
"Co se stalo?" řekla zmateně Carol, když mi po tváři stekla slza (pro brečení existujou i jiný synonyma!).
"Ale nic" řekla jsem rychle a pokusila si setřít slzy. Ale měla jsem ruku uvězněnou v hadičkách. "Je to nutné?" zeptala jsem se.
"Ne, teď už ne" řekla Carol a věnovala mi milý úsměv. Přešla ke stroji a zmáčkla modré tlačítko. Všechny se hadičky s tíchým (fuj) puf odtrhly od mojí kůže. (Uch… takže nebylo žádné nechutné vytahování ze žil ani jekot nad krví? Škoda…)
"Ta rána Nakhedem se ti hojí pomalu" dodla (*opět zapisuje* Just because I cannot see it, doesn't mean I can't believe it!) (Prostě zavolej tomu Cumberbatchovi…). "Ale teď musíš do kanceláře, Demetries (Watafak?) vám (Netykala jí náhodou před chvilkou…?) chceněco říct".
Sedla jsem si a pomalu se postavila. Malinko jsem se zapotácela ale pak už to bylo dobré (velice podstatná informace...). "K Demetrovi se jde tudy" a ukázala na malá, hnědá dvířka. (Narnieeeeee!) Došla jsem k nim a otevřela je.

* O Rawlettském studiu a politice vám napíšu příště (Brace yourselves…) (Levájatán iz kaming…)

(DODATEK AUTORKY)
Dík lidi, že pořád čtet tu mují bláznivinu, které říkám povídka. Je tam sice málo akce ale příště - zítra? - to bude aktivitou přetékat (Už se těšíme O.o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lhářka Lhářka | Web | 7. června 2015 v 15:31 | Reagovat

Není slečna Keter/Klarie/Katie náhodou maličko OP? Protože to, jak si poradila s ocelovými lany... :D
Teda Brookie promiň, neber to nijaak špatně, ale já vážně nechápu, jak se mi tohle mohlo někdy líbit :D I bez těch glos jsem nad tím umírala smíchy. No, ale začátky každého z nás byly těžké, takže ti to asi odpustím :D
Jinak glosy jsou zase parádní! Už se konečně musím naučit, že pít při jakékoliv oglosované povídce se prostě nemá - je to nebezpečné! Koukám, že tady je dneska někdo pořádně perverzní, to se mi líbí :D Budou další části, že jo? Že budou? Moc prosím *neodolatelná psí očka*

2 Brook J. Evanger Brook J. Evanger | 16. června 2015 v 9:56 | Reagovat

OP? O.o Co to? XD Jediné, co se mi pod tím vybaví, je Original Poster... To asi ne :-D
*naoko se uráží* ...až mě budeš hledat ve tmě... Tak tam nebudu...! T-T :-D
Jo, já mám taky poprskanej monitor - nečti si glosy Modruš a Červuš, když přitom jíš ramen :-D
Eh, já jsem za ty úchylárny získala od Rox seřvání, ale jestli se ti to líbí... Je to legrace :-D Sektor K(urvydíra) se už stačil stát soukromým vtipem, a fetiši nás pravděpodobně budou provázet celou povídkou XD
No, další části snad budou, ale nějak se nám to s Rox přestává líbit (koneckonců, je to prazdroj! O.O), tak uvidíme :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama